Jednoho dne se medvěd rozhodl, že pobije všechna zvířátka v lese. Postupně si je napsal na seznam od A až do Z, aby na nějaké nezapomněl. Přišel k němu vlk a ptá se: „Medvěde, prosím tě, jsem na tom tvém seznamu?”
Medvěd se podívá: „Vlk, vlk... Ano, jsi tady!”
„Prosím tě, nech mě žít ještě do zítřka,” škemrá vlk, „potřeboval bych se rozloučit s dětičkami a ošustit manželku!”
„No dobře.”
Druhý den se vlk vrátí, medvěd po něm skočí a je s ním amen. Po chvíli přijde liška a vyzvídá: „Medvěde, prosím tě, jsem na tom tvém seznamu?”
„Liška, liška, liška... Ano, jsi tady!”
„Prosím tě, medvěde, nech mě do zítřka žít, potřebovala bych se rozloučit s dětičkami, manželem a tchyní.”
„Tak jo.”
Následující den jde liška kolem, medvěd vyběhne ze svého brlohu a rozsápe ji. Za chvíli přiběhne zajíc a povídá: „Medvěde, jsem na tom tvém seznamu?”
„Zajíc, zajíc, zajíc... Ano, jsi tu!”
Zajíček se opatrně zeptá: „A musíš mě opravdu zabít?”
„Ne.”
„Tak ahoj!”
Po roce se vrátí manžel z montáže a žena hо přivítá v náručí s malým černouškem. Manžel se ptá, co že to má.
Manželka říká: „No, když jsi byl posledně doma, tak jsem otěhotněla a narodilo se nám miminko. Jelikož jsem měla málo mléka ke kojení a vedle mě v porodnici ležela černoška a ta hо měla dost, tak kojila naše malé a ono zčernalo.”
Manžel radostnou událost sděluje své matce a vysvětluje jí, jak miminko zčernalo.
Matka mu odpoví: „Víš, synu, když jsi se narodil, tak jsem měla taky málo mléka, a tak jsem ti dávala kravské mléko. Ale že z tebe bude jednou takový vůl, to jsem netušila.”