Vrátí se Dežo ze školy a chlubí se mamince: „Dnes jsme se učili počítat do tří a já uměl do čtyř. Je to tím, že jsem cikán?”
„Ne,” odpoví matka, „to je tím, že jsi inteligentní.”
Druhý den zase: „Dnes jsme se učili první písmenka - A, B a C. A já uměl i D a E. Je to tím, že jsem cikán?”
„Ne,” chválí hо cikánka, „to je tím, že jsi inteligentní.”
Třetí den: „Mami, dnes byl ve škole pan doktor a všichni jsme se museli svléknout. Všichni hо měli takového malého, jen já hо měl mnohem většího. Je to tím, že jsem inteligentní?”
„Ne,” povídá máma, „to je tím, že ti je jedenadvacet!”
Přijede nejvyšší rabi do Vatikánu na návštěvu. Všechno si prohlédne, lecos se mu líbí, ale nechápe, proč uprostřed chrámu stojí telefonní budka. Zeptá se tedy: „Svatý otče, k čemu je ta telefonní budka?”
„To je spojení k bohu.”
„A mohl bych si zatelefonovat?”
„Ale zajisté.”
Rabi vejde do budky, vytočí číslo a takových deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde z budky a ptá se: „Co zaplatím?”
„500 dolarů.”
„Cože, 500 dolarů za deset minut?”
„No, ono to jde přes satelit a to stojí hrozný peníze,” odpovídá svatý otec.
Rabi nekomentuje, vytáhne pět set dolarů a zaplatí.
Po nějakém čase vyrazí papež do Jeruzaléma, všechno si prohlédne a všimne si, že v největší synagoze stojí také telefonní budka.
„To je spojení s bohem?” ptá se.
„Jistě, svatý otče.”
„A mohl bych si zavolat?”
„Zajisté, svatý otče.”
Papež vejde do budky a asi deset minut hovoří s bohem. Po skončení hovoru vyjde a ptá se: „Co zaplatím?”
„10 centů, svatý otče.”
„Cože, jen deset centů, když u nás to stojí takový peníze?”
„To víte, místní hovor.”
Manželský pár se rozhodne, že na chvíli unikne tuhé zimě a stráví týdenní dovolenou na jihu u moře. Z pracovních důvodů se stane, že manželka může odletět až o den později.
Manžel odletí podle plánu, po příchodu se ubytuje v hotelovém pokoji, vytáhne laptop a hned posílá e-mail své ženě. Ale stane se mu taková hloupá věc, že při zadání e-mailové adresy stačí vynechat nebo změnit jedno písmenko a mejl se dostane do schránky někam úplně jinam. V tomto případě do schránky jisté vdovy, která právě pochovala svého muže.
Vdova si právě probírá svou poštu v počítači, jestli jí nepřijdou nějaké soustrastné dopisy, případně vzkazy od přátel nebo známých. Ve chvíli, kdy její syn vstoupí do pokoje, leží ta žena na zemi v bezvědomí. Syn jenom čte na monitoru:
KOMU: „Mé opuštěné manželce.”
OD KOHO: „Od tvého muže, který je tady dřív.”
VĚC: „Dorazil jsem.”
TEXT: „Nejdražší, právě jsem v pořádku dorazil. Už jsem se tu celkem zabydlel a vidím, že je vše připravené na Tvůj zítřejší příchod. Přeju ti šťastnou cestu a čekám Tě. Miluju Tě, Tvůj manžel. P. S.: Tady dole je ďábelské vedro.”
V malém přímořském městečku ve Francii je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má nustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na příštím shromáždění vyhlásí:
"Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu." Tato konverze se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastupuje nový.
Po několika dnech se objeví nový páter na policejní stanici:
"Měli bsyte něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam apdají lidé!" povídá šéfovi stanice. Ten se pobaveně usmívá a doporučuje, aby to oznámil starostovi, to je jeho kompetence.
Páter tedy jde za starostou a říká mu totéž, co na strážnici. Starosta se strašně rozesměje, až se za břicho popadá. Páter se strašlivě rozčílí:
"No to tedy není žádná legrace. Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"
Ptá se doktor pacienta v blázinci, jak došlo k tomu, že se zbláznil.
„Sbalil jsem krásnou ženskou, šli jsme k ní a když jsme byli v nejlepším, tak se ozvalo bouchnutí dveří a ona začla křičet, že se vrátil manžel.”
„A z toho jste se zbláznil?”
„Ne. Chtěl jsem se schovat do skříně, ale žádná tam nebyla, tak jsem vylezl z okna a zůstal tam viset. On přišel do pokoje, rozhlédl se a bylo mu to jasný. Přišel k oknu, podíval se na mě, pak si došel pro obrovské kladivo a do každýho prstu mi dal hroznou ránu.”
„A z té bolesti jste se zbláznil.”
„Ne. On si pak donesl obrovské hřebíky a do každého prstu mi jeden zatloukl.”
„Aha, a z té bolesti jste se pak zbláznil.”
„Nee, já jsem se pak podíval dolů a zjistil jsem, že visím deset centimetrů nаd zemí.”