Před svatbou přijde ženich za knězem, otevře peněženku a říká: „Otče, podívejte se, něco od vás potřebuji. Tady je tisíc korun a byl byste tak laskav a ve své řeči vynechal ten nemoderní slib věčné lásky a věrnosti?”
„Ale, synu, proč ne.”
Kněz se podívá na peníze, sbalí je a hotovo. Začne obřad a dojde k místu, kdy si nevěsta a ženich mají vyměnit sliby. Duchovní se zhluboka podívá ženichovi do očí a praví: „Ptám se vás, ženichu, slibujete poslouchat svou ženu na slovo, plnit její každá, i nejtajnější přání, servírovat jí snídani až do postele, plazit se před ní po kolenou a nyní ji slavnostně políbit nohu?”
Ženich čumí jak vrata, ale co mu zbývá, plný kostel lidí, tak poklekne, políbí ženě nohu a slavnostně přísahá. Po obřadu letí za knězem, teď už jako manžel a zlobí se: „Prosím vás, můžete mně vysvětlit, co to mělo znamenat?! To vás moje nabídka tak urazila? To jste mě musel před tolika lidmi zesměšnit?!”
„Ale ne, prosím vás,” odvětí kněz, „mě vaše nabídka vůbec neurazila.”
„Ne? Tak proč jste mi to, pro Pána Boha, udělal?”
„No, proč? Protože mi vaše manželka udělala lepší nabídku!”