Vtipy o autech a řidičích
Deník řidičky
5. Ledna: A je to, mám řidičák! Konečně můžu řídit vlastní auto a nemusím poslouchat instruktora: „Tudy, tam je zákaz vjezdu!"
„Jedete do protisměru!"
„Pozor na tu starou dámu! Brzděte!" a tak. Nechápu, jak jsem to ty dva roky vydržela!
8. Ledna: Autoškola zorganizovala party na oslavu mého odchodu. Přišli všichni instruktoři. Jeden mi řekl, že se šel za mě pomodlit, druhý měl v očích slzy a všichni shodně tvrdili, že se při této příležitosti opijí. Bylo to velmi příjemné, i když si myslím, že taková oslava byla trochu přehnaná.
12. Ledna: Koupila jsem si auto. Musela jsem hо však nechat v prodejně, aby vyměnili zadní nárazník. Při odjezdu jsem totiž místo jedničky zařadila zpátečku. To bude tím, že jsem už týden neseděla za volantem.
14. Ledna: Konečně mám své auto! Byla jsem tak spokojená při odjezdu z parkoviště, že jsem se rozhodla udělat si výlet. Stejný nápad mělo víc řidičů. Někteří jezdili za mnou a troubili jako na svatbě. Nechtěla jsem být nepříjemná, tak jsem se připojila k jejich hře a zpomalila z 10 na 5 km/h. Všem se to velmi líbilo a troubili ještě víc.
22. Ledna: Mám úžasné sousedy. Vyrobili pro mě tabulku s velkým nápisem POZOR PŘI PARKOVÁNÍ! Bílou barvou mi vyznačili velké místo k stání a zakázali dětem hrát si venku, když parkuji. Všechno proto, aby mě neznervózňovali. Je to od nich opravdu milé.
31. Ledna: Všichni řidiči na mě vytrubují a dělají různá gesta. Je to hezké, ale trochu nebezpečné. Jednou mi jeden chtěl cosi říct, ale nemohla jsem najít páčku na otevření okna. Když jsem ji hledala, tak jsem málem do někoho narazila. Naštěstí jsem jela svou výletní rychlostí 10 km/h.
19. Února: Město je velmi špatně osvětlené. Dnes jsem poprvé jela autem v noci a celou dobu jsem musela mít zapnutá dálková světla, abych lépe viděla. Ostatní řidiči si mysleli to samé. Sotva mě zahlédli, taky si zapnuli dálková světla a troubili. Je to trochu nebezpečné. A troubit takhle pozdě by už neměli, ruší lidi doma.
26. Února: Dnes jsem měla nehodu! Nedařilo se mi odbočit z kruhového objezdu. Bylo na něm totiž příliš mnoho aut (nechci přehánět, ale byly tam nejméně čtyři!) Jezdila jsem stále dokola, držela jsem se středu. Čekala jsem na svoji příležitost, dokud jsem se neunavila a nenarazila do pomníku uprostřed objezdu. Myslím, že by měli omezit dopravu na kruhovém objezdu na 1 auto.
3. Března: Pronásleduje mě neštěstí. Když jsem vyjížděla z garáže, spletla jsem si plyn s brzdou. Narazila jsem do projíždějícího auta a rozbila jsem mu celý pravý bok. Auto náhodou řídil instruktor autoškoly, který mi dal řidičák. Dobrý člověk, o tom nepochybuji. Trvala jsem na tom, že je to moje chyba, ale on jen velmi slušně opakoval: „Bože, odpusť mi! Bože, odpusť mi!"
*By age-j*
Auto s českým premiérem uhání po silnici první evropské kategorie. A protože má vysoký politik velmi naspěch, šofér žene, jak jen to jde. Najednou mu v malé vesničce vyběhne z domu do cesty prase. Řidič nestihne zareagovat a nešťastné zvíře zabije. Premiér mu podá dvě bankovky a povídá: „Tady máš deset tisíc a jdi celou tu věc vyřešit.”
Nato šofér vejde do stavení, odkud prase vyběhlo a dlouho se nevrací. Když po třech hodinách přeci jen vyjde, pan premiér se nestačí divit. V pravé ruce řidiče spatří košík plný vajec, v levé dvě slípky, okolo krku omotaný pás voňavých klobás a v zubech premiérových 10 tisíc.
Premiér to pozoruje s otevřenou pusou a když šofér nakládá věci do kufru, uznale mu říká: „Teda člověče, nestačím se divit vašim diplomatickým schopnostem. Jak jste to všechno dokázal?”
Řidič pokrčí rameny: „Ale šéfe, to nestojí za řeč. Vyřídil jsem to všechno jednou větou. Prostě jsem řekl, že jsem premiérův šofér a že jsem tu svini zabil!”
Manželé jedou autem po dálnici a po dlouhém mlčení manželka povídá:
,,Už mě za těch patnáct let začínáš iritovat, nechám se rozvést."
Manžel mlčí.
Manželka po chvíli:
,,Budu chtít náš dům." Manžel zase mlčí, ale přidá plyn. Manželka pak:
,,A obě konta a auto."
Manžel pořád mlčí, zase zrychlí. Manželka říká:
,,A taky si nechám obě děti, vychovám z nich slušné lidi." Manžel stále mlčí, opět přidá plyn.
Manželka se na něj podívá a pokračuje:
,,Stejně už několik let spím s tvým nejlepším přítelem." Manžel nic neříká, jen zase přidá plyn.
Manželku to rozzlobí a ptá se:
,,Copak ty nic nechceš?"
Manžel s klidem odpoví:
,,Já mám všechno, co k životu potřebuju."
A žena odsekne:
,,Jo? A co to je? "
A muž odpoví: ,,Airbag."
*By Smajlicek*
Jirka Kuřátko, již starší pán, ze Zdic, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá: „Jirko, v kůlně se svítí. Asi jsi tam nechal světlo!”
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. V tom si ale všimne, že jsou tam zloději a že mu kradou věci. Zavolal tedy na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl: „Bohužel, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až hо budeme mít.”
Jirka řekl: „Dobře.”
Sedl si a napočítal do třiceti. A pak znovu zavolal na policii: „Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil.” A zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nаd hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka. Zloděje chytli při činu a hned je zatkli.
Náčelník říká Jirkovi: „Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!”
Jirka říká náčelníkovi: „Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!”