Superpočítač stál na konci montážní linky Supertovárny. Zrovna k němu přišla exkurze. Manažer přistoupil k počítači, aby předvedl malou ukázku.
„Tohle je Superpočítač. Dá vám inteligentní a správnou odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu položíte.”
Jeden chytrák (v každé skupině nějaký je) vystoupil z řady a do mikrofonu Superpočítače povídá: „Kde je můj otec?”
Ozvalo se hučení a cvakání, zablikala světýlka, jak to většinou výrobci zařídí, aby udělali dojem, a vyskočila kartička s nápisem: „Rybaří na Otavě.”
Chlápek se začne smát: „Hahaha, to byl chyták. Můj otec je už deset let po smrti!”
Manažer neztratí hlavu a povídá: „Je mi líto, že nejste spokojen s odpovědí, ale víte, že počítače jsou velmi přesné. Zkuste svůj dotaz zformulovat jinak.”
Chytrák to zkusil: „Kde je manžel mé matky?”
Počítač zase zablikal, zacvakal a vypadla kartička s textem: „Mrtvý. A tvůj otec pořád rybaří na Otavě.”
Učitelka se ve třetí třídě vyptává: „Čím je tvůj tatínek, Jirko?”
„On je pekař.”
„Hm, to je hezké,” na to pedagožka. „Peče nám, děti, chléb. A tvoje maminka je čím, Maruško?”
„Sím, ona je zdravotní sestra.”
„Aha, vidíte, děti, stará se o nemocné. To je krásné povolání! A co ty, Honzíku?”
„Můj tatínek tancuje nahatý v gayklubu.”
„Hm,” zamyslí se paní učitelka. „No, i taková zaměstnání jsou.”
O přestávce přijde za Honzíkem a povídá: „Opravdu tvůj otec tancuje v tom klubu?”
„Ne, on pracuje v Microsoftu, ale my se za to všichni stydíme!”