Učitelka zadala svým žákům 5. třídy úkol. Zjistit od rodičů příběh s ponaučením na konci. Druhý den ve škole děti vyprávějí své historky.
Katka říká : Můj tatínek je farmář a chová slepice kvůli vejcím. Jednou jsme je v košíku vezli do obchodu na předním sedadle, když v tom jsme nabourali, košík vyletěl a vajíčka se rozbila. " A ponaučení?", ptá se učitelka.
"Nedávej všechna vejce do jednoho košíku.
"Dobře", říká učitelka, teď Lucka.
" Naše rodina má taky farmu. Ale chováme slepice kvůli masu. Měli jsme jednou tucet vajec, ale vylíhlo se nám jen 10 kuřat. A poučení je - nepočítejte slepice, dokud se nevylíhnou.
" To je pěkný příběh", říká učitelka,
"Pepíčku, jaký máš příběh ty?"
"Ano paní učitelko, můj tatínek mi řekl příběh o strýčkovi Liborovi. Strýček Libor byl s paragány v Kosovu a jeho vrtulník to jednou dostal. Musel nouzově přistát na nepřátelském území a jediné co měl byla láhev Slivovice, kulomet a mačeta. Než dopadl na zem, vypil lahev Slivovice, aby se nerozbila a pak přistál přímo mezi stovkou povstalců. Zabil jich 70
Kulometem než mu došly náboje, potom zabil dalších 20 mačetou než se mu zlomila čepel a zbytek zabil holýma rukama."
"Svatá dobroto", zděsí se učitelka, "a jaké ponaučení ti tatínek řekl z tohoto hrůzného příběhu?"
"Neser strejdu Libora, když je nalitej."
By:{Zaly}
Nejsou zdraví lidé, jsou jen nedokonale vyšetřeni.
Stěžoval si neurolog gynekologovi: „U nás je to na nervy, a jak je to u vás?”
Zubař spustí vrtačku a povídá: „Pamatuješ, Pepo, jak jsi mě v pátý třídě píchal kružítkem do zad?”
Vyhrožuje lékař pacientovi:
„Vy jste strašný pacient! Neužíváte léky, které jsem vám předepsal, nedržíte předepsanou dietu, pijete, kouříte... a ke všemu se ještě cítíte lépe než minule!”
„A co vaše paměť, zlepšuje se?” Ptá se lékař pacienta.
- „Zlepšuje, zlepšuje - a kdo jste, že vás to tak zajímá?”
Vzbudí manželka svého muže doktora a říká: „Máš v ordinaci zloděje!”
Lékař odpoví: „A co mu je?”
Pacient přichází k doktorovi a už ve dveřích na něj doktor volá: „Máte peníze?”
- „Ne.”
- „Tak buďte zdráv”
*By {Zaly}*
Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy. Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů: „Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurz pro psy, kde je učí mluvit!”
„Tož, nekecej!” podiví se otec. „A co to obnáší?”
„No, pošli Alíka a patnáct tisíc korun, a já hо nechám zapsat,” kuje železo syn.
Prachy došly a mladý je zas na pár měsíců v pohodě. Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá než zase zavolat domů.
„Alík? Ten mele páté přes deváté, to se už nedá poslouchat,” vypráví zvědavému otci. „Ale představ si, tati, že u nás na fakultě otevírají kurz, kde učí psy číst!”
„Tož kurňa, když Alík mluví, ať umí i číst!” furiantsky na to otec.
„Výborně, tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím,” uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá než odjet domů. Co teď? Tak psa zastřelí. Doma se táta hned ptá: „Tak kde máš Alíka?”
„Ale, představ si to, táto. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi: Tak dneska jedem domů. On složí noviny a povídá: To jsem zvědavej, jestli mě zase táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat starou Pokornou...”
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči: „Doufám, žes hо zastřelil, hajzla prolhanýho!”
„No jasně, tati.”