Blondýnka jede autem a zastihne ji sněhová bouře. Nezpanikaří, neboť si vzpomene, co jí radil otec: „Kdykoliv tě potká sněhová bouře, počkej, až kolem pojede pluh a pak jeď za ním.”
Zanedlouho se opravdu objeví pluh a blondýnka hо podle rady následuje. Jede za ním tři čtvrtě hodiny, až pluhař vystoupí a ptá se jí, co to dělá. Ona mu vysvětlí, že jí otec poradil, že při sněhové bouři je nejlepší jet za sněhovým pluhem.
Pluhař přemýšlí: „No, s parkovištěm před Hypernovou jsem už hotový, tak jestli chcete, můžete jet za mnou k Tescu.”
Je nádherný den, tak se rodina vydá na výlet. Jedou po dálnici do Prahy. Na 14. kilometru D1 tatínek začíná zrychlovat ze 180 km/h na 230 km/h, ale nezvládne řízení a dostane smyk. Jeden kotoul, druhý, vypadá to hrozivě. Přijede záchranka, odveze rodinu do nemocnice. Tam se po týdnu tatínek probere z těžkého kómatu. Ptá se doktora: „Pane doktore, jak to vypadá s mojí dcerou, miss ČR?”
„No to víte, jak jste dělali ty sudy, vaše dcera dřela hlavou o asfalt. Má takovej ksicht, že ji nepozná ani vlastní máma, to vám garantuju.”
„To je strašné,” pronese táta. „Co můj syn, fotbalový mistr ČR?”
„Hm, ten má přelámaný nohy tak, že bude rád, když bude na vozíku.”
Otci rodiny se zamlží zrak: „Ježíši, co se mi může stát horšího?”
Doktor se škodolibě zasměje a řekne: „Víte, to byl vtip, je Apríl. Všichni jsou mrtví.”