„Pane doktore,” stěžuje si lord Cunningham, „manželka se nudí, je zasmušilá, trpí depresemi.”
Lékař se před lady ukloní, obejme ji, tančí s ní po ordinaci a pak ji vášnivě pomiluje.
„Tak, sire,” povídá nakonec, „tohle potřebuje každý den.”
„Nu dobrá,” připustí Cunningham. „Každý den vám ji sem přivezu, ovšem kromě soboty, to hraji golf.”
Mladá žena si vezme za manžela policistu. Domluví se spolu, že když to budou dělat, bude to jen zezadu a ona se nesmí dívat. Už spolu chvíli žijí, když se manželka baví s kamarádkou: „Představ si, ten můj to chce jedině zezadu a ještě ke všemu se na něho nesmím dívat!”
„Ty, to je divný. Zkus se jednou otočit, a podívej se, co to vlastně dělá.”
Jednou večer si to spolu zase rozdávají, když v tom se manželka otočí a vidí manžela, jak to do ní šije pendrekem.
„Ty jsi mi to dělal celých osm let pendrekem?! To jsem si o tobě nemyslela, ty jeden...”
„Koukni bejt zticha, nebo začnu pátrat po původu našich dětí!”