Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
„Jak to?” ptá se podrážděně otec.
„Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je třikrát dva. A já jí povídám, že šest,” vypráví Pepíček.
„No, to je správně,” na to tatík.
„A pak se mě zeptala, kolik je dvakrát tři,” pokračuje Pepíček.
„A jakej je v tom, kurva, rozdíl?” rozčílí se tatík.
Pepíček pokrčí rameny: „Přesně to jsem řekl.”
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova „jelikož” a „patrně”. Přihlásí se Janička: „Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.”
Další děcka sypou z rukávu podobně geniální nápady, až se přihlásí Pepíček: „Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.”
„Ale, Pepíčku,” namítne kantorka, „tam není ani jelikož, ani patrně.”
„No, to taky není všechno,” říká Pepíček a dodá: „Jelikož neumí ani slovo anglicky, patrně se jde vysrat.”
Paní učitelka se 2. třídě ptá Alenky, co dělala o prázdninách.
"Hrála sem si na písku."
"Dobře, kdyz napíšeš na tabuli "písek" bez chyby, tak dostaneš koláč."
Alenka se snažila a napsala "PÍSEK" a uz si pochutnávala na sladkém koláči.
"A co jsi delal ty Honzíku?"
"No já sem si hrál na písku s Alenkou."
"Dobře ,když napíšeš bez chyby "hrál", tak ti dám taky koláč."
Honzík se snažil a napsal "HRÁL."
A už měl taky koláč.
"A copak jsi dělal ty, Dežo?"
"Já jsem si chtěl hrát s Alenkou a Honzíkem, ale po mně házeli kameny."
"To je ,ale škaredé, ale z toho si nic nic nedělej. Kdyz napíšeš na tabuli bez chyby ,,bezprecedentní rasová diskriminace romské minority", tak taky dostaneš koláč