Anekdoty a vtipy o náboženství a víře
Jeptišky se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj, má dcero, jak probíhala vaše pouť.”
„Byla to velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.”
„A jaké nástrahy máš na mysli?” ptá se biskup.
„Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme se nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.”
„Ó, můj Bože!” křižuje se biskup.
„A to není všechno,” pokračuje matka. „Po několika dnech naši loď přepadli piráti a všechny námořníky pozabíjeli. To je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.”
„Ach, Mon Dieu!” povzdychne si biskup.
„Ale to ještě není všechno,” říká matka představená. „Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni piráti zahynuli, ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.”
„Všechny?” ptá se biskup.
„Kromě sestry Angeliky,” odpoví matka představená.
„Promiň, dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?” zajímá se biskup.
„To ne, monsignore,” odvětí matka. „Ale ona nechtěla!”
Ježíšovi je již 30 let a rodiče znepokojuje, že se pořád nemá k založení rodiny. I navrhne jednou Josef: „Marie, naproti bydlí lehká holka, co kdybychom klukovi k těm narozkám darovali jednu noc, ať mu ukáže i něco jiného, třeba se chytne.”
Marie souhlasila a když se Ježíš vrátil k večeru domů, říkají mu: „Ve tvém pokoji na tebe čeká překvapení.”
Ježíš vejde do pokoje, zavře za sebou, chvilku je ticho a najednou se ozve srdcervoucí výkřik, ze dveří vyběhne nahá holka a utíká od domu pryč, co jí síly stačí, jen sem tam se s hrůzou ohlédne.
Svatý Josef přijde za synem do pokoje a ptá se: „Ježíši, co se tady stalo?”
„Sám nevím, otče,” přiznává Ježíš. „Když jsem vešel dovnitř, na posteli ležela nahá dívka. Přistoupil jsem k ní, ona rozevřela stehna, tak jsem přiložil ruku a rána se zacelila...”
Dva muži se potkají v nebi a povídají si, jak se tam dostali. Jeden praví: „Já jsem umrznul.”
Druhý chlap hо polituje a povídá: „No, mě trefil šlak. Když jsem dorazil domů dříve, moje manželka ležela nahá v posteli, na stole lahvinka, kolem rozházené věci, tak jsem se rozzuřil a začal toho chlápka hledat. Hledal jsem v posteli, pod skříní, pod stolem, v koupelně, ale nikde nikdo. Tak jsem z toho zkolaboval.”
První muž se ušklíbne a říká: „No vidíš, ty debile, kdyby ses byl podíval do lednice, tak jsme oba naživu!”
Mojžíš sešel z hory na špatné straně. Nikde nikdo, tak se vydal jedním směrem a po několika týdnech konečně došel k osadě, kde na poli pracoval muž a ten Mojžíšovi vysvětlil, že je ve Španělsku. Mojžíš s sebou samozřejmě pořád měl kamenné desky s deseti přikázáními a docela se těšil, až se jich zbaví. Tak se zeptal, jestli by ten Španěl o nějaká nestál, a dává příklad: „Tak třeba, nepožádáš manželky bližního svého.”
„Ne, tak to nepůjde,” odvětí farmář. „Vždyť já každou chvíli obšťastňuju pekařovu ženu, moje manželka si to občas rozdá s řezníkem a moje vdaná dcera, ta skoro s každým hostem, co se tu objeví. Víte, my Španělé jsme trošku moc horkokrevní na taková přikázání.”
Mojžíš se tedy zeptal na směr a vydal se zpátky do Palestiny. Po pár stech kilometrech už hо moc bolely ruce, tak se pokoušel udat nějaké to přikázání v Itálii.
„Třeba tady jedno, nepokradeš!”
„Ne, vy snad nevíte, kde jste?!” diví se italský rolník. „Vždyť já nemám snad jedinou věc, kterou bych neukradl, a neznám nikoho, kdo by si věci opatřoval jakkoliv jinak. Radši se spakujte a zmizte!”
Po dalších pár stech kilometrech natrefí Mojžíš na židovského pastevce a nabízí mu, jestli nechce nějaká přikázání. Žid se zeptá: „A co to stojí, takové přikázání?”
„Nic, to je úplně zadarmo!”
„No, to je báječné! Já si jich vezmu všech deset!”
Porodní babka, která zaslouženě odrodila stovky dětí, přijde do nebe a svatý Petr ji přemlouvá: „Ty jsi byla taková starostlivá a dobrá, zůstaň ještě na zemi a pomáhej ženám v bolesti, stejně tak jako dosud. Jen ty to umíš tak dobře.”
Porodní babka na to: „Víš, svatý Petře, nemohu se již více dívat, jak ženy trpí a otcové dětí si mezi tím užívají.”
„To není problém,” mávne rukou svatý Petr, „zařídím, aby při každém tvém porodu otcové dětí trpěli stejně jako rodičky.”
Tak se babka vrátí nazpět a hned ji volají k porodu. Žena se svíjí v bolestech na posteli a manžel sedí u okna, chlastá pivo a příšerně se chechtá.
„Vás nic nebolí?” ptá se hо udiveně babka.
„Ne, mě ne,” odpoví muž, „ale podívejte se ven z okna na toho kominíka - svíjí se na té střeše, jako kdyby byl v posledním tažení!”
Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal hо na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”
Přivede Mojžíš vyvolený národ k moři a zavolá si šéfa managementu a ptá se hо, kde jsou lodě.
„Prominou, šéfe, jaké lodě?”
„No ne, došli jsme až k moři, tak se teď ptám, kde jsou lodě.”
„Tak to já nevím. Doprava nebyla moje starost. Já mám na starosti management a reklamu.”
„A poslouchej, ty pitomče, doprava to není management, jo? Jak sis to představoval v praxi? Že já jdu s celým vyvoleným národem, mám v patách faraónovu armádu, dojdu až k moři a tady nebudou lodě. Jak sis představoval, že se přes to moře dostaneme, ty idiote? To sis myslel, že já máchnu holí nebo co, moře se rozestoupí a my projdeme suchou nohou, nebo jak?!”
„Tak to samozřejmě ne, šéfe. Ale kdyby to dokázali, tak jim garantuji dvě stránky ve Starém zákoně.”
Karel Marx přišel po smrti jakožto ateista do pekla. Hned na začátku řekl čertům, že se zbytečně dřou, když tahají těžký kotel a zatápějí pod kotlem, zatímco Lucifer si jen válí šunky a užívá si. Mezi čerty vypukla nespokojenost. Lucifer volal do nebe a říká: „Pane Bože, mám tady nějakého Marxe, podněcuje mi tu vzpouru. Nechceš si hо vzít do nebe, aby tu byl pokoj?”
„Dobře, já hо klidně zmáknu,” odvětil sebevědomě Bůh.
Tak si vzal Marxe do nebe. Za měsíc volal Lucifer: „Pane Bože, tak co Marx? Nedělá problémy?”
„Ne, všechno v pořádku.”
Za dva měsíce znova volal Lucifer: „Pane Bože, pořád mi v hlavě leží ten Marx. Nedělá problémy?”
„Ne, vše je pořádku.”
Za půl roku volá Lucifer znovu a vyzvídá: „Pane Bože, tak s tím Marxem je to pořád OK?”
A Bůh říká: „Tak za prvé - soudruhu Bože a za druhé - neexistuju!”
Zřítilo se letadlo se čtyřmi jeptiškami na palubě. Sestry dorazí k nebeské bráně a tam už na ně čeká svatý Petr. Zeptá se první, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že hо pouze viděla. Tak jí nařídí, aby si v kádi se svěcenou vodou vypláchla oči. Pak se na totéž ptá i druhé jeptišky. Ta odpoví, že ano, ale pouze dvěma prsty. Svatý Petr jí nařídí, aby si omyla ruku ve svěcené vodě a pustí ji dál.
Náhle čtvrtá jeptiška předběhne třetí a tlačí se ke kádi.
„Kampak, dcero, proč předbíháš?” ptá se svatý Petr.
„Já bych si, s dovolením, ráda vykloktala dřív, než si do té kádě sestra Eva sedne!”