Anekdoty a vtipy o náboženství a víře
Přijde ženská do kostela, jde hnedka za farářem a říká mu: „Otče, já jsem zhřešila.”
Kněz ji vybídne: „Pojď dozadu a řekneš mi, jak.”
V zákristii jí sundá podprsenku a zeptá se: „Takhle jsi zhřešila?”
„Víc,” odpoví žena.
Farář jí šáhne mezi nohy a zajímá se: „Takhle jsi zhřešila?”
A ona povídá: „Víc.”
„Tak to je fantazie,” libuje si farář, strčí jí hо tam a povídá: „Takhle jsi zhřešila?”
„Ještě víc,” sténá při tom hříšnice.
Farářovi už to začne pořádně vrtat hlavou, a tak se jí zeptá: „A jak jsi, prosím tě, mohla ještě víc zhřešit, to mi teda pověz!”
A ona: „Nakazila jsem hо...”
Jede jeptiška taxíkem a zpozoruje, že si ji taxikář neustále prohlíží ve zpětném zrcátku. Ptá se hо tedy: „Proč na mě neustále hledíš, synu? Máš něco na srdci?”
„Ale... mám, ale to se nehodí říkat,” povzdychne si taxikář.
„Synu, mně můžeš říci cokoli, jsem v řádu již dlouho a lecčemus jsem zvyklá,” povzbudí hо jeptiška.
„Nu, sestro, již od dětství mám tajné přání, aby mi hо jeptiška vykouřila,” svěří se taxikář.
„Tvoje přání se ti může splnit, ale musíš splňovat dvě podmínky,” odvětí jeptiška.
„A jaké, sestro?” zvědavě se ptá taxikář.
„Musíš být svobodný a katolík,” na to jeptiška.
„No, ale já obě podmínky splňuju!” zaraduje se taxikář.
„Tak někde v klidu zastav,” poradí mu jeptiška.
Taxikář zastaví na opuštěném místě a jeptiška se dá do kouření. V tom si všimne, že taxikář brečí.
„Co se stalo, synu? Proč pláčeš?”
„Víte, sestro, já jsem vám lhal. Já jsem Žid a ženatej...”
„Nic si z toho nedělej, synu. Já jsem Karel a jedu na karneval...”
Přisedne si pankáč v autobusu k jeptišce, která se mu líbí, a dělá jí návrhy. Ona však hned na příští zastávce vystoupí. K smutnému pankáčovi přijde řidič autobusu a povídá: „Jestli chceš, tak já ti povím, jak na ni. V támhletom kostele je vždycky v neděli po mši sama, takže když se přestrojíš za Ježíše, můžeš ji odměnit za její věrné služby.”
Pankáč se podle toho zařídil. V inkriminovanou dobu byl v kostele, kde byla osamocená jeptiška a převlečen za Ježíše jí povídá, že ji odmění a jak se jí to bude líbit. Ona na to, že jako jeptiška musí zůstat pannou, a tudíž přichází v úvahu jen anální sеx. To Ježíš musí uznat.
Po akcičce si pankáč strhne masku a zařve: „Ha há, to jsem tě dostal. Já nejsem žádný Ježíš, ale ten pankáč z autobusu!”
Nato si strhne masku jeptiška a zvolá: „Ha há, já nejsem žádná jeptiška, ale řidič autobusu!”
Katolík, presbyterián a baptista sedí v rybářském člunu a chytají ryby. Katolíkovi dojdou červi, a tak se rozhodne, že si dojde na břeh pro zásoby. Vystoupí z člunu, po vodě přejde na břeh a pak se zase jdouce po vodě vrátí zpátky. Baptistovi můžou oči vypadnout a říká si: „Ten ale musí mít silnou víru, že dokáže jít po vodě.”
Za chvilku to ještě udělá presbyterián, opět jde po vodě. Baptista nemůže uvěřit svým očím a celý nesvůj zjišťuje, že i jemu za chvilku dojde návnada a bude muset na břeh. Hodnou chvíli se celý nervózní přesvědčuje, že i on má přece silnou víru jako katolík a presbyterián, a tak se nakonec přece jen odváží a vystoupí z člunu. Okamžitě však zmizí pod hladinou.
Katolík se otočí na presbyteriána a říká: „Zdá se, že bratr neví, kde jsou ve vodě kameny!”
Tři zesnulí jdou do nebe. Aby smazali všechny hříchy, které spáchali, musí vytrpět zlo, které napáchali při svém řemesle. První byl obuvník, druhý krejčí a třetí cukrář. První vstoupil dovnitř, a pak bylo slyšet bolestný křik. Když vyšel ven, ptali se hо, co že mu tam dělali.
„Něco hrozného, přitloukli mi na nohy boty.”
Druhý šel dovnitř, zase bylo slyšet křik, a když vyšel, ptají se hо.
„Příšerné, přišili mi na tělo oblek.”
Cukrář povídá: „Co mně mohou provést, vždyť jsem byl jen cukrář.”
Vešel dovnitř. Začal se ozývat úplně hrozný řev. Když se cukrář vypotácel ven, ti dva se ptají, co bylo.
„Ani se neptejte. Šlehali mi vejce...!”