Anekdoty a vtipy o náboženství a víře
Žena přijde ke knězi a říká mu: „Otče, mám problém. Doma mám dva papoušky, samičky, a ty pořád opakují jednu a tutéž větu.”
„Jakou větu?” táže se kněz.
„No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?”
„To je ale obscénní!” vykřikne kněz. Pak se ale zamyslí a povídá: „Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám také dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli. Přineste své papoušky ke mně domů, dáme je do klece k Francisovi a Bobovi a ti ty vaše dvě nezbednice naučí zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tu... frázi.”
„Děkuji vám, otče,” šťastně odpoví žena. „Tohle by skutečně mohlo pomoci.”
Příští den přinese své dvě papoušice ke knězi domů. Když vstoupí do domu, skutečně uvidí dva papoušky v kleci, jak drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě sprosťačky. Po několika minutách se z klece unisono ozve: „Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?”
Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden papoušek šokovaně podívá na druhého a povídá: „Odlož růženec, Franku. Naše modlitby byly vyslyšeny!”
Sejde se katolický kněz, mohamedánský imám a židovský rabín. Baví se o víře a začnou si také povídat o síle modlitby. Katolický kněz říká: „To jsem jednou šel zaopatřovat nemocného do vzdálené vesnice. Jdu přes les, pole a louky, naráz se přihnaly mraky, šílená bouřka, průtrž mračen, nebylo kam se schovat. Tak kleknu, prosím Boha o ochranu. Naráz - všude okolo liják, nade mnou modrá obloha a já jsem v suchu došel až k cíli!”
Mohamedán na to: „To je nic, tobě šlo jen o zdraví, mně šlo přímo o život. Jel jsem na velbloudu pouští. Naráz se přihnala písečná bouře, nebylo kam se schovat. Padnu k zemi a prosím Alláha o ochranu. Naráz - všude okolo bouře, nade mnou modrá obloha a já jsem v bezpečí dojel k cíli!”
Židovský rabín se ušklíbne: „Pánové, to není nic proti tomu, co jsem zažil já. Jdu v sobotu v Paříži po hlavní ulici a naráz uvidím na zemi plnou peněženku. Chci ji zdvihnout, ale naráz si uvědomím, že je sobota - šabat a já se nesmím dotýkat peněz. Přece tam ale tu peněženku nemůžu nechat ležet. Pozvednu oči k nebi, modlím se k Hospodinu. Naráz - všude okolo sobota, nade mnou úterý!”
Kněz prodává koně, a protože chce ve všem zůstat věrný církvi, naučil koně, aby se na povel: „Díky Bohu”, rozešel nebo zrychlil a na povel: „Amen”, zastavil. Muž, který má o koně zájem, by se na něm chtěl projet, a tak zavelí: „Díky Bohu”, pak znovu a ještě jednou, až kůň běží plným tryskem. Vtom před sebou vidí propast, ale najednou si nemůže vzpomenout, jak koně zastavit. Zkouší různé povely, avšak všechno je marné. Těsně před propastí vykřikne: „A je se mnou amen!”
Kůň jako zázrakem zastaví, a muž si uleví: „Díky Bohu...”
Po dlouhé době strávené v nebi se Ježíš rozhodne navštívit zemi. Řekne si, že by měl nejdříve navštívit papeže, a tak se zjeví ve Vatikánu před ním a povídá: „Tak, jsem tady...”
Papež hо jako otrhance nepozná a vypoklonkuje hо: „Nu synu, Bůh ti žehnej!”
Tak se Kristus vydá za obyčejným vesnickým farářem. Farář na jeho pozdrav „Tak, jsem tady...” odpoví „A co má jako bejt? Tady není žádný dobročinný podnik! Koukej mazat, než zavolám policii!”
„Bože,” pomyslí si Spasitel, „to budu muset do své rodné země...”
Na předměstí Jeruzaléma narazí na hloubajícího rabína. Stoupne si před něj a zkusí znovu svůj osvědčený monolog: „Tak, jsem tady...”
Rabi přemýšlí, chvíli hо pozoruje a nakonec otočí hlavu do dveří kibucu a houkne: „Přines kladivo a hřebíky, Mojse. Už je tady zase!”
Po pár prvních dnech v Rajské zahradě si Bůh zavolal Adama a povídá: „Je načase, aby ses spolu s Evou postaral o vytvoření populace. Proto chci, abys jí teď dal polibek.”
„Rád, Pane, ale co je to polibek?”
Bůh mu to stručně vysvětlil, Adam kývl a šel za Evou. Za chvíli se vrátil s úsměvem, že prý to bylo příjemné. Bůh pokračuje: „Tak, a teď chci, aby ses s ní pomazlil.”
„Pane, co je to pomazlit?”
Bůh to opět stručně vysvětlil a Adam odkvačil za Evou. Vrátil se v dobré náladě, že prý to bylo ještě lepší než polibek.
„Tak, a teď chci, aby ses s ní pomiloval.”
„A Pane, co to je pomilovat?”
Bůh opět stručně vysvětlil. Adam odešel a téměř hned se vrátil: „A Pane, co je to bolení hlavy?”
Potká farář Aničku a ptá se jí: „Tak co, Aničko, jak se máš?”
„Celkem dobře, pane faráři,” odvětí Anička.
„A manžela už máš?”
„Ano, mám.”
„A co děti, máte?”
„No, to je to, co nás trápí, pane faráři. Nějak nám to nejde.”
„Tak se netrap, já jedu zítra do Vatikánu a zapálím tam za vás svíčku a pomodlím se za vás.”
Po pěti letech se znovu setkají a farář vidí Aničku obklopenou dětmi.
„Tak koukám, že vám Pán Bůh požehnal. A kolik tý drobotiny máte?”
„Celkem 10. Dvakrát trojčátka, jednou dvojčátka a pak ještě dvě.”
„A kde máš manžela?”
„Ten jel do Vatikánu sfouknout tu zkurvenou svíčku!”
Jede papež Afrikou a najednou zahlédne, jak v řece žere krokodýl černocha. Nechá si zastavit, aby mu pomohl, když vtom vyběhnou z křoví dva běloši, krokodýla utlučou a černocha i krokodýla vytáhnou na břeh.
Papež to vidí a praví: „Pánové, to bylo výborné, jak jste pomohli bližnímu svému, i když je jiné barvy pleti, a že ty řeči o rasismu v Africe nejsou pravdivé. Výborně, budu se za vás modlit!” Nasedne do papamobilu a odjede.
Ti dva stojí na břehu, dívají se za ním, a po chvíli jeden povídá: „Kdo to byl?”
„To byl přece papež!” poučuje hо druh.
„A kdo to je?”
„No, to je zástupce Boha na zemi!”
„Ty, prosím tě, a ten Bůh je kdo?”
„Ty to nevíš? To je ten nejvyšší, všemohoucí a vševědoucí!”
„No, možná že je vševědoucí, ale o tom, jak se loví krokodýli, nemá ani páru!”