Anekdoty a vtipy o náboženství a víře
Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?”
„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.”
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýšlí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?”
„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.”
Dva faráři se rozhodli, že si udělají pěknou dovolenou na Havaji. A protože chtěli opravdovou dovolenou se vším všudy, tak si usmyslili, že na sobě nebudou mít nic, co by je identifikovalo jako kněze. Jakmile přistáli, hned navštívili obchod s oděvy. Nakoupili si křiklavá trička, šortky, sandále, módní sluneční brýle.
Když potom ve své turistické výbavě seděli na lehátkách, usrkávali drinky, užívali si výhledu na moře, objevila se překrásná vysoká blondýnka, nahoře bez a v tangách. Oba faráři si nemohli pomoct, museli na ni přímo zírat. A blondýna, když šla okolo nich, usmála se a pokývala hlavou na každého z nich: „Dobré ráno, otče. Dobré ráno, otče.”
Oba dva muži zůstali jako opaření. Jak mohla poznat, že jsou kněží?
Příští den si koupili ještě více křiklavá oblečení, přímo řvalo na potkání, že jsou turisté. Znovu seděli a popíjeli drink, znovu se objevila blondýna oblečená v nepatrných bikinách a zase oběma řekla: „Dobré ráno, otče. Dobré ráno, otče.”
Jeden z farářů to nevydržel: „Tak počkat, mladá dámo.”
„Ano?” nastavila uši sexbomba.
A otec pravil: „My jsme oba faráři a jsme na to hrdí. Ale já chci vědět, jak jste přišla na to, že jsme kněží, když jsme takto oblečení?”
„Ale, otče, to jsem přece já, sestra Angela!”
Jedna sedmnáctka otěhotněla a lékař jí odmítl provést interrupci.
„Podívej, zůstaneš tady a až děcko porodíš, podstrčím hо jiné ženě a řeknu jí, že měla dvojčata,” navrhl.
Když ten den přišel, zrovna v nemocnici nebyla žádná jiná rodička. Jediným dalším pacientem byl kněz. Doktor se rozhodl nebojácně dodržet slovo. Zanedlouho se kněz probral z narkózy a doktor mu říká: „Nevím, jakým zázrakem je to možné, ale porodil jste syna. To on byl příčinou vašich bolestí břicha.”
Kněz byl dojat zázračnou událostí a radostně přislíbil syna vychovat. O mnoho let později, když ležel na smrtelném loži, si dal syna zavolat a vysvětlil mu jeho zázračné zrození: „Tak vidíš, synu. Já nejsem tvůj otec, ale tvoje matka. Biskup Michal je tvůj otec!”
Jede takhle kněz ve vlaku a všimne si, že vedle něho sedí rabín: „Rabi, je to pravda, že vám vaše víra zakazuje jíst vepřové?”
„Ano, otče, je to pravda.”
„A jen tak čistě mezi námi, už jste to někdy porušil?”
„Musím se přiznat, že jsem jednou okusil slaninku.”
Jedou chvíli mlčky dál a pak se zeptá rabín kněze: „A je pravda, že vy duchovní máte ve vaší víře zapovězeno poznat ženu?”
„Ano, to je pravda.”
„A upřímnost za upřímnost: Už jste to někdy porušil?”
„Jak stojí Bůh nade mnou, přísahám, že ještě nikdy jsem takto nezhřešil.”
„No vidíte, to je mnohem lepší než slaninka.”