Anekdoty a vtipy o vojácích a válkách, Vojáci a válka
Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Раddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Раddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, sоusеd Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Раddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Раddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Раddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Раddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Раddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Раddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Раddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”
Dva důstojníci diskutují o blbosti svých vojínů. Jeden říká: „Já ti to ukážu!”
Zavolá svého vojína a říká mu: „Víte, kde je Mototechna, ne? Tady máte 20 Kč a kupte mi Forda!”
Voják řekne: „Provedu!” a jde.
Druhý důstojník říká: „To nic není, já mám většího blbce!” Zavolá vojína a říká: „Víte, kde bydlím? Tak se běžte podívat, zda jsem doma!”
Vojín řekne: „Provedu!” a jde.
Venku se ti dva vojíni potkají a diskutují, jak mají blbé oficíry. Jeden říká: „Ten můj blbec mně dal 20 Kč a poslal mě, ať mu koupím auto - a přitom je sobota, mají zavřeno!”
Druhý říká: „A ten můj mě poslal, abych se podíval, zda je doma. A přitom má před sebou telefon, může se přece zeptat!”
Synek velitele koncentračního tábora si nechá na nádvoří u studny seřadit několik vězňů. Nakloní se nаd studnu, chvíli do ní zírá a pak zavolá jednoho vězně: „Postav se na kraj studny, předkloň se a natáhni levou ruku.”
Vězeň to udělá, klučina hо strčí a vězeň spadne do studny. Klučina se znovu nakloní nаd studnu, chvíli do ní zírá a pak zavolá dalšího vězně: „Postav se na kraj studny, pokrč se v kolenou a odtáhni pravou ruku od těla.”
Vězeň to udělá, klučina hо strčí a vězeň spadne do studny. Klučina se znovu nakloní nаd studnu, chvíli do ní zírá a pak zavolá dalšího vězně: „Postav se na kraj studny, stůj vzpřímeně a zvedni obě ruce.”
Vězeň to udělá, klučina hо strčí a vězeň spadne do studny. Takhle to dělá asi půl hodiny, než se otevře okno správní budovy. Z okna se vykloní jeho matka a volá: „Osvalde, nech už těch Tetris a pojď na oběd!”
Antek a Fantek vedou v hospodě silácké řeči: „Ty, Fantek, kdyby tu teď vlezl Němec, já bych mu dal! Já bysem hо tak dobil, že by letěl až kajsi zpátky ku Berlinu!”
Fantek se nenechá zahanbit: „Antek, já by sem mu tež dal! Tak by sem hо domordoval, že by hо ani jeho muti nepoznala!”
V tom vešel do šenku Němec. Antek a Fantek střelhbitě vletěli pod stůl a zakrývají se ubrusem. Antek šeptá: „Ty, Fantek, co to tu tak smrdí? Ty ses posral!”
„Ja, ja, ale to já ne ze strachu, to já od zlosti!”