Vtipy o autech a řidičích
Jede chlap po dálnici a zastaví hо policista a říká mu: ,,Pane, za to, že jste byl připoután, dostáváte 10.000Kč. Co s tím asi uděláte.'
A on odpoví: ,,No asi si konečně udělám řidičák' a manželka vedle říká: ,,Pane policisto, neposlouchejte hо, on když je ožralej tak povídá bláboly.'
Najednou se ze zadní sedačky ozve: ,,No, tak to jsme stím ukradeným autem moc daleko nedojeli.'
A z kufru se ozve: ,,Už jsme za hranicema?'
Baví se dvě kámošky - Lenka a Míša
Lenka: „Víš, umřel mi manžel.”
Míša: „Cože?? Jak umřel?”
Lenka: „No on přišel domů, zapálil si cigaretku, spadla mu na zem a začal hořet celý byt.”
Míša: „Takže uhořel?”
Lenka: „Nene, vyskočil oknem.”
Míša: „Takže se zabil tím pádem.”
Lenka: „Ne, stihl zavolat hasiče a ti mu tam natáhli plachtu, ale on se odrazil a vrátil se zpátky do toho okna.”
Míša: „Takže přece uhořel?”
Lenka: „Ne, zase vyskočil na plachtu, odrazil se od ni a skočil do silnice.”
Míša: „Takže hо srazilo auto?”
Lenka: „Nene, jel zrovna kamion a odrazil se od plachty toho kamionu.”
Míša: „Do prdele tak jak teda umřel??”
Lenka: „No pak hо zastřelili, protože už všechny sral.”
*By beruš2000*
Na smrtelné posteli leží 80letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, tj. žena, všechny děti, skoro všechna vnoučata a dokonce i několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají, až přijde ta chvíle.
Náhle se dědeček probere a povídá: „Povím vám, mí nejbližší, své největší tajemství. Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel řekl: ‚Ožeň se a založ rodinu, protože ti nebude mít kdo podat poslední sklenici vody, až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň!’ A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálu s manželkou. Autem jsem vás, děti moje, vozil do školy a ze školy a na společnou dovolenou k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia, děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr. A teď, když ležím na smrtelné posteli, víte, co je nejhorší?”
„Co, tatínku náš drahý?” ptají se všichni.
„Nemám, kurva, žízeň!”