Unavený cestovatel zapadne o půlnoci do hotelu, opře se o recepci a žádá o jednolůžkový pokoj. Když se recepční začne hrabat v papírech, chlápek se rozhlídne po hale a vidí, že tam na jedné pohovce sedí nádherná blondýnka. Řekne recepčnímu, aby chvilku počkal, a vyrazí. Za chvilku je zpátky se slečnou vedle sebe a povídá: „To je náhoda, potkal jsem se tu s manželkou... Takže budu potřebovat dvojlůžkový pokoj.”
Ráno jde dobrodruh vyrovnat účet a vyvalí oči, když zjistí, že má zaplatit patnáct tisíc: „Co to je za nesmysl? Vždyť jsem tu byl jen jednu noc!”
„To ano, pane, ale vaše MANŽELKA tu byla tři týdny!”
Sportovci mají soustředění a bydlí v hotelu. Na jednom z pokojů jsou tři kluci, když tam najednou přijde uklízečka a začne uklízet. Hoši si jí začnou všímat, jelikož se jim líbí. Vědoma si svých kvalit, se jich zeptá: „Hoši, vy byste mě chtěli, že jo?”
„Jo, jo, to bychom teda chtěli,” přiznávají mládenci.
„Tak víte co, uděláme to takhle,” navrhne uklízečka. „Vy mi dáte nějakou hádanku a když ji neuhodnu, jsem vaše.”
Jeden z kluků dá hádanku: „Je to červené a na zádech to má sedm černých teček. Co je to?”
Slečna se zamyslí a pak řekne: „Tak to bude Mercedes.”
„Špatně,” zaradují se hoši a vrhnou se na ni.
K večeru se po uklízečce začne shánět správce a když se tři dny neobjevuje, začnou prohledávat celý hotel. Přijdou k tomu pokoji, tam klečí kluci na kolenou, sepjaté ruce a prosí: „Řekni beruška, řekni beruška!”
Karel přijel do malého města, kde byl jen jeden hotel a všechny pokoje obsazené. Bylo asi jedenáct večer, a tak to Karel přeci jen zkouší:
'Pane recepční, přeci tu musíte mít alespoň jeden pokoj, nebo alespoň volné lůžko...'
'No, vlastně tu mám jeden dvoják, na kterém je jen jeden pán, který by určitě rád platil jen polovinu. Ale abych pravdu řekl, nevím, jestli vám to za to bude stát, protože ten pán úplně strašně chrápe. Dokonce si na to stěžovalo několik hostů z okolních pokojů.'
'Nevadí, já to beru, lepší než nic.'
Druhý den ráno jde Karel do hotelové restaurace krásně do růžova vyspaný a recepční se hо ptá:
'Tak co, bylo to s tím ochrapou bez problémů?'
'Jo, jasně. Zatrh jsem mu to chrápání raz dva.'
'Jak jste to dokázal?'
'No, když jsem tam přišel, už byl v posteli a chrápal. Tak jsem mu dal pusu na tvář a řekl: Dobrou noc, miláčku. No a on celou noc seděl na posteli a hlídal mě!'
Chlápek stojí u hotelové recepce. Když dostane svůj klíč, odchází. Jak se otočí, vrazí do nějaké ženské, co stála za ním, a loktem se jí silně opře o výstřih. Oba jsou pěkně zaražení a on neví, jak se omluvit, tak řekne: „Madam, jestli je vaše srdce tak měkké, jak vaše poprsí, určitě mi odpustíte.”
Ona odpovídá: „Jestli je váš реnis tvrdý jako váš loket, mám pokoj 436.”
Chtějí-li manželé v Itálii dostat společný pokoj, musí se prokázat nějakým dokladem, že jsou skutečně manželé. Novákovi z Čech samozřejmě nemají oddací list, paní předkládá svůj pas, manžel hо zřejmě ztratil. Paní je už unavená, netrpělivá, strašně se rozzlobí a začne manželovi nadávat přívalem nevybíravých slov. Hoteliér mlčky přihlíží této scéně, a když nastane přestávka, ukloní se a klidně povídá: „Račte dál, je mi úplně jasné, že jste manželé!”