Zřítilo se letadlo se čtyřmi jeptiškami na palubě. Sestry dorazí k nebeské bráně a tam už na ně čeká svatý Petr. Zeptá se první, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že hо pouze viděla. Tak jí nařídí, aby si v kádi se svěcenou vodou vypláchla oči. Pak se na totéž ptá i druhé jeptišky. Ta odpoví, že ano, ale pouze dvěma prsty. Svatý Petr jí nařídí, aby si omyla ruku ve svěcené vodě a pustí ji dál.
Náhle čtvrtá jeptiška předběhne třetí a tlačí se ke kádi.
„Kampak, dcero, proč předbíháš?” ptá se svatý Petr.
„Já bych si, s dovolením, ráda vykloktala dřív, než si do té kádě sestra Eva sedne!”
Dvě jeptišky, sestra Logika (SL) a sestra Matematika (SM), byly na cestě domů do svého kláštera.
SM: Všimla sis, že nás už 38 minut pronásleduje nějaký muž? Ptám se, co asi chce?
SL: To je přeci logické – chce nás znásilnit.
SM: Proboha! Při této rychlosti a vzdálenosti nás nejpozději do 15 minut dožene. Co budeme dělat?
SL: To jediné co je logické: půjdeme rychleji.
SM: To nefunguje.
SL: Přirozeně, že to nefunguje! Ten muž udělá také to jediné, co je logické: Půjde rychleji.
SM: Tak co tedy uděláme? Při této rychlosti nás už za minutu dohoní.
SL: To jediné co je logické: Rozdělíme se. Já půjdou jednou cestou a ty tou druhou. Nemůže nás pronásledovat obě.
Muž pronásledoval Sestru Logiku. Sestra Matematika došla do kláštera a měla obavy o sestru Logiku. Konečně dorazila i Sestra Logika.
SM: Sestro Logiko! Zaplať Pán Bůh, že už jsi tady! Pověz mi, co se stalo!
SL: To jediné co je logické: Ten muž nás nemohl obě pronásledovat, takže šel jen za mnou.
SM: No jo! Ale co se stalo potom?
SL: To jediné co je logické: běžela jsem nejrychleji, jak jen jsem mohla.
SM: A potom?
SL: To je přeci logické. Začal utíkat také co nejrychleji, jak jen uměl.
SM: No a co pak?
SL: Stalo se to, co se stát muselo. Dohonil mne.
SM: Chudáčku, co jsi pak udělala?
SL: To jediné co je logické: Vyhrnula jsem si sukni nahoru.
SM: Ó, sestro! A co udělal ten muž?
SL: To jediné co je logické: Spustil si dolů kalhoty.
SM: Ó né! A co se stalo potom?
SL: Není to přeci logické, sestro? Jeptiška s vyhrnutou sukní může přeci utíkat rychleji než muž se spuštěnými kalhotami!
Vy všichni, kteří jste si mysleli, že bude následovat neslušná událost, pomodlete se dvakrát
Jeptišky se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj, má dcero, jak probíhala vaše pouť.”
„Byla to velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.”
„A jaké nástrahy máš na mysli?” ptá se biskup.
„Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme se nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.”
„Ó, můj Bože!” křižuje se biskup.
„A to není všechno,” pokračuje matka. „Po několika dnech naši loď přepadli piráti a všechny námořníky pozabíjeli. To je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.”
„Ach, Mon Dieu!” povzdychne si biskup.
„Ale to ještě není všechno,” říká matka představená. „Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni piráti zahynuli, ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.”
„Všechny?” ptá se biskup.
„Kromě sestry Angeliky,” odpoví matka představená.
„Promiň, dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?” zajímá se biskup.
„To ne, monsignore,” odvětí matka. „Ale ona nechtěla!”