Novomanžel se nemohl dočkat, až si vyrazí se svými starými kamarády. Večer říká své manželce: „Jdu do baru, lásko, dám si pivo.”
„Chceš pivo, miláčku?” otevřela žena chladničku a ukázala mu 25 různých druhů piva z 12 zemí. České, německé, holandské, japonské, slovenské, dánské, belgické...
Manžel se trochu zarazil: „Ano, lásko, ale v baru, víš, mají chlazené sklenice.”
„Chceš chlazenou sklenici, miláčku?” sáhla manželka do mrazničky a vyndala dokonale vychlazenou pivní sklenici, zmrzlou tak, až jí začala přimrzat k ruce, když ji držela.
Manžel, trochu pobledlý, říká: „Ano, moje nejmilejší, ale v baru mají chuťovky, ty jsou opravdu výborné! Nebudu tam dlouho, hned se vrátím. Slibuji. Dobře?”
„Chceš chuťovky, cukroušku můj?” snesla žena postupně na stůl nakládaný hermelín, utopence, zelí, kuřecí křidélka, prasátka v županu, kyselé kloboučky z hub, vepřové řezy atd.
„Ale, nejmilejší... v baru... víš... s kamarády... ty nadávky, hrubé výrazy a to všechno...”
„Chceš hrubé výrazy, čumáčku? ... Tak si vypij to zasraný pivo v tom tvým zkurveným půllitru a sežer si ty podělaný chuťovky, protože nepůjdeš nikam! Už ti to došlo, ty debile?!”
Kanibalové zajmou několik německých turistů a chystají se je pojíst, když jeden Němec zvolá: „A co poslední přání?”
„Ja, ja, poslední přání, er hat Recht!” přizvukují všichni zajatci v hodině dvanácté.
Náčelník se zamyslí, chvíli se ještě radí s kmenovými stařešiny a pak svolí.
„Ale nemyslete si, smrti stejně neujdete,” zastrašuje již tak dost skeptické zajatce.
Tu před něj předstoupí jedna blondýnka a říká: „Takže, moje poslední přání je - když už nás teda nevyhnutelně sníte, ať si nejdřív alespoň vyčistíte zuby, abychom ještě něco nechytli!”
Přijde chlápek na policejní stanici a ptá se: „Prosím vás, kde tady máte bonzárnu?”
„Až na konci týhle chodby, poslední dveře vpravo.”
Chlápek poděkuje a vydá se určeným směrem. Přijde ke dveřím, zaklepe, vejde, pozdraví a hned spustí na přítomného příslušníka: „Mám souseda a ten má na zahradě složený dříví.”
Policista se na něj podívá a oznámí mu: „No, to nám ale nestačí, musíte mi říct víc.”
„Von toho dříví má sto metrů a je dovezený z Německa.”
„To nám ale pořád nestačí.”
„Ale von v něm pašuje zlato!”
Policajt se usměje, vezme telefon a začne plánovat akci. Bonzák spokojeně odejde domů, otevře si pivo, zvedne telefon a volá sousedovi, kterého právě udal: „Tak jsem ti, Josef, objednal to sekání dříví. A mám pocit, že to bude stejná parta, která ti na jaře zryla zahrádku!”
Chlápek šel takhle po chodníku a kouká, že před ním sedí Pepíček v požárnické helmě na červeném vozítku, které pomalu táhne německý ovčák. Když došel blíž, všiml si, že je vozítko provazem přivázáno tomu psovi za kulky, což vysvětlovalo, proč pes táhne tak pomalu.
Chlápek povídá: „Chlapče, to je hezké požární auto, ale určitě by jelo rychleji, kdybys tomu psovi přivázal ten provaz kolem krku.”
„Jasně, pane, ale to bych zase neměl sirénu!”