Anekdoty a vtipy o Skotech a lakomcích
Bůh stvoří zemi, na ní různé národy a mezi nimy i Švýcary. Přijde Bůh do Švýcarska a ptá se Švýcara: „Líbí se ti země, kterou jsem ti stvořil?”
A Švýcar se svým stále zachmuřeným ksichtem říká: „Nééé!”
Tak se hо Bůh ptá, co by ještě chtěl. Švýcar řekne: „Chtěl bych vysoké a stále zasněžené hory.”
A Bůh mu stvoří Alpy. Pak se ptá: „Teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět nevrle odpovídá: „Nééé!”
Tak se hо Bůh ptá: „A co bys ještě chtěl?”
Švýcar říká: „Já bych jestě chtěl, aby mezi horama byla nádherná jezera.”
Tak Bůh stvoří v Alpách nádherná jezera s křišťálovou vodou a ptá se: „Tak, teď už se ti tady líbí?”
A Švýcar opět dí: „Nééé!”
Bůh se ptá: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar říká, že by chtěl krásné zelené louky plné krav.
Tak Bůh stvoří krásné zelené louky a na nich se pasou spousty nádherných krav a zeptá se Švýcara: „Už ti to konečně stačí?”
Švýcar odpoví: „No jóó!”
Tak si Bůh, celý vyčerpaný tím tvořením, sedne na louku a říká Švýcarovi: „Jsem nějak unaven, nadoj mi sklenici mléka!”
Tak mu Švýcar nadojí sklenici mléka, Bůh se napije, osvěží se a odchází. Švýcar se za ním rozběhne a křičí: „Moment, počkat!”
Bůh se otočí a zeptá se Švýcara: „Tak co bys ještě chtěl?”
A Švýcar odpoví: „No přeci frank za to mléko!”
Na londýnském předměstí vedle sebe žili Skot a Angličan. Skot měl na zahrádce dvě slepice a každé ráno vycházel z domu, aby si sebral k snídani čerstvá vajíčka.
Jednou vyšel ven a kouká, že jedna z jeho slepic snesla své vajíčko u souseda na zahradě. Vydal se tedy k silnici, že na souseda zaklepe, když vtom hо vidí, jak vyšel na zahrádku a sebral to vejce. Tak Skot honem běží zpátky k plotu a volá na něj, že to vejce patří jemu, že hо snesla jeho slepice. Ale Angličan na to, že je na jeho pozemku a tudíž je jeho.
Hádali se přes deset minut a nakonec Skot povídá: „Tohle nemá cenu. Víte, sousede, u nás se hádky řeší tak, že se navzájem kopneme do koulí a ten, který se dříve postaví na nohy, vyhrál.”
Angličan s touto drastickou metodou souhlasil. Skot si obul své nejtěžší boty a s rozběhem Angličana nakopl. Ten se chytil za rozkrok a třicet minut se v bolestech svíjel na zemi. Pak se konečně vzmužil a vstal. Opřel se o zeď a říká: „Tak, teď jsem na řadě já, abych vás kopl.”
A Skot se jen usmál a pronesl: „Víte co? Nechte si to vejce.”