Na kongres jede vlakem skupina inženýrů a manažerů. Každý manažer má svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů zvolá: „Pozor, jde průvodčí!”
A všichni inženýři se natlačí na jeden záchod. Průvodčí zkontroluje jízdenky manažerům a když uvidí zamčené dveře na WC, zabouchá na ně: „Jízdenku, prosím!”
Zpod dveří se vysune jeden lístek, průvodčí hо cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchází.
Na zpáteční cestě si manažeři pořídí jen jeden lístek a inženýři dokonce nemají žádnou jízdenku. Tu jeden z manažerů zvolá: „Pozor, jde průvodčí!”
Všichni manažeři se utíkají schovat na záchod a inženýři trochu pomaleji odcházejí na další. Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů: „Jízdenku, prosím!”
Ponaučení: Manažeři často používají inženýrská řešení, aniž by jim rozuměli.
Zaučuje šéf nového číšníka: „Tam u toho stolu sedí hluchoněmý, až ti ukáže jeden palec, doneseš mu pivo. Když ti ukáže dva prsty, doneseš mu prcka, jasný?”
Číšník se otáčí a nosí - pivo, prcka, pivo, prcka. Najednou si všimne, že chlap stojí na stole, pusu dokořán a kouká do stropu. Číšník běží za šéfem a zmateně se ptá, co to má znamenat. Šéf se podívá ke stolu, mávne rokou a říká: „Klid, to je dobrý. Ožral se a teď zpívá.”
Policie vyšetřovala záhadnou smrt prominentního byznysmena, který vyskočil z okna své pracovny v dvaadvacátém patře newyorského mrakodrapu. Jeho sekretářka nemohla uvést bezprostřední důvod šéfova činu, ale pravila, že na ni dělal velice divný dojem už od té doby, kdy u něho před měsícem nastoupila zaměstnání.
„Po prvním týdnu,” vypověděla, „mi zvýšil plat o dvacet dolarů. Koncem druhého týdne mě pozval do své soukromé pracovny, dal mi krásnou černou noční košilku, pět párů nylonek a řekl: To je pro mou krásnou a výkonnou sekretářku. Na konci třetího týdne mi věnoval překrásný kožich. Nu a dnes odpoledne mě znovu pozval do své soukromé pracovny, věnoval mi tenhle nádherný diamantový náramek a zeptal se mě, jestli bych hо mohla pomilovat. Odpověděla jsem, že ano. Objal mě a řekl: Čím si to mohu zasloužit, miláčku? Řekla jsem, že když byl na mě tak hodný, bude hо to stát jenom pět dolarů, ačkoliv všem ostatním pánům v kanceláři účtuji deset. Pak se na mě najednou nějak divně podíval a vyskočil z okna!”
Policajti se rozhodnou, že koupí svému veliteli nějaký dárek. Dlouho se rozmýšlejí, co by to mělo být, až se nakonec rozhodnou pro vázu. Pošlou tedy jednoho, aby ji koupil. Když přijde z obchodu, postaví ji na stůl, ale opačně.
„Ty jsi ale pitomec,” zlobí se na něj kolegové, když otevřou krabici. „Cos to koupil za vázu? Vždyť nemá otvor pro kytky!”
Chvíli na to nevěřícně koukají, rozmýšlejí se a pak jeden navrhne: „Podívejte, překvapení nepřekvapení, šéf je tady z nás nejchytřejší, tak ať se na to podívá on.”
Zavolají tedy velitele, ten vázu otočí a spráskne ruce: „Vy hlupáci, vždyť ta váza nemá ani dno!”
Superpočítač stál na konci montážní linky Supertovárny. Zrovna k němu přišla exkurze. Manažer přistoupil k počítači, aby předvedl malou ukázku.
„Tohle je Superpočítač. Dá vám inteligentní a správnou odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu položíte.”
Jeden chytrák (v každé skupině nějaký je) vystoupil z řady a do mikrofonu Superpočítače povídá: „Kde je můj otec?”
Ozvalo se hučení a cvakání, zablikala světýlka, jak to většinou výrobci zařídí, aby udělali dojem, a vyskočila kartička s nápisem: „Rybaří na Otavě.”
Chlápek se začne smát: „Hahaha, to byl chyták. Můj otec je už deset let po smrti!”
Manažer neztratí hlavu a povídá: „Je mi líto, že nejste spokojen s odpovědí, ale víte, že počítače jsou velmi přesné. Zkuste svůj dotaz zformulovat jinak.”
Chytrák to zkusil: „Kde je manžel mé matky?”
Počítač zase zablikal, zacvakal a vypadla kartička s textem: „Mrtvý. A tvůj otec pořád rybaří na Otavě.”
Auto s českým premiérem uhání po silnici první evropské kategorie. A protože má vysoký politik velmi naspěch, šofér žene, jak jen to jde. Najednou mu v malé vesničce vyběhne z domu do cesty prase. Řidič nestihne zareagovat a nešťastné zvíře zabije. Premiér mu podá dvě bankovky a povídá: „Tady máš deset tisíc a jdi celou tu věc vyřešit.”
Nato šofér vejde do stavení, odkud prase vyběhlo a dlouho se nevrací. Když po třech hodinách přeci jen vyjde, pan premiér se nestačí divit. V pravé ruce řidiče spatří košík plný vajec, v levé dvě slípky, okolo krku omotaný pás voňavých klobás a v zubech premiérových 10 tisíc.
Premiér to pozoruje s otevřenou pusou a když šofér nakládá věci do kufru, uznale mu říká: „Teda člověče, nestačím se divit vašim diplomatickým schopnostem. Jak jste to všechno dokázal?”
Řidič pokrčí rameny: „Ale šéfe, to nestojí za řeč. Vyřídil jsem to všechno jednou větou. Prostě jsem řekl, že jsem premiérův šofér a že jsem tu svini zabil!”