Nastoupí rozčílená žena to taxíku, že hrozně spěchá, dá řidiči adresu, ale v půli cesty zjistí, že nemá peníze. Začne se hrozně omlouvat a přesvědčovat taxikáře, že mu dá tel. číslo a zaplatí to zítra. Taxikáře to rozčílí, že to chce hned. Že na se začne přimlouvat:
"Prosím dám Vám co budete chtít, jen mě odvezte domů, musím domů mám tam děti!!"
Nicméně taxikář to stočí ven z města a jede lesem. žena strnulá hrůzou ze sebe vykoktá:
"Prosím já mám doma čtyři děti, prosím zavezte mě domů"
. Taxikář nic a po chvíli to stočí na polní cestu, zastaví a vyžene ženu ven a z kufru a vytáhne velkej pytel od brambor. Ona znovu vyděšeným hlasem:
"Prosím já mám doma čtyři děti, prosím nechte mě jít"
Taxikář se na ni podívá, hodí vedle ní pytel a s ledovým klidem říká:
"No, já mám doma 100 králíků tak klekni a trhej jetel"
KŘESŤANSTVÍ: Máš dvě krávy. Jednu dáš sousedovi.
SOCIALISMUS: Máš dvě krávy. Stát ti obě vezme a zavře tě.
KOMUNISMUS: Máš dvě krávy. Stát ti obě vezme a dá ti trochu mléka.
EVROPSKÁ UNIE: Máš dvě krávy. Stát ti vezme obě, jednu zastřelí, podojí druhou a mléko zahodí.
TRADIČNÍ KAPITALISMUS: Máš dvě krávy. Jednu prodáš a koupíš si býka.
Stádo se zvětšuje a hospodářství roste. Nakonec vše prodáš a jdeš do důchodu.
ČESKÝ KAPITALISMUS: Na dvě krávy si vezmeš půjčku od banky ve výši 1600 mil. Kč a odstěhuješ se na Bahamy.
Banka posléze zjistí, že to nebyly krávy, ale kozy. Rozdíl zaplatí daňoví poplatníci.
AMERICKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Prodáš jednu a nutíš druhou aby dávala mléko za čtyři.
Později najmeš konzultanta, aby zjistil proč kráva chcípla.
FRANCOUZSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Jdeš do stávky, protože chceš tři.
JAPONSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Navrhneš je tak, aby byly desetkrát menší a dávaly dvacetkrát tolik mléka.
Pak vytvoříš leporelo o chytré krávě nazvané Kravakimono a budeš je prodávat po celém světě.
ČÍNSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. K tomu 300 lidí, kteří je dojí.
Vykazuješ plnou zaměstnanost, vysokou produktivitu skotu a zatkneš novináře, který tato čísla zveřejňoval.
BRITSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Obě jsou šílené.
ITALSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Nevíš ale, kde jsou, a tak jdeš na oběd.
RUSKÁ AKCIOVKA: Máš dvě krávy. Spočítáš je ještě jednou a zjistíš, že jich máš pět.
Spočítáš je ještě jednou a zjistíš, že jich máš 42.
Spočítáš je ještě jednou a zjistíš, že jsou jen dvě.
Přestaneš počítat a otevřeš další láhev vodky.
By:{Zaly}
Když jde žena spát .
Rodiče se dívali na televizi a matka řekla:
"Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!"
Odešla do kuchyně udělat svačinu na zítřejší výlet dětem,
- Vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři,
- Zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku,
- Připravila kávu do kávovaru na ráno,
- Uklidila ze stolu hru, kterou děti dohrály,
- Dala na místo telefonní seznam,
- Pověsila mokrý - ručník na sušák,
Zívla, protáhla se a odcházela do ložnice.
Cestou se zastavila u psacího stolu a napsala
Na lístek vzkaz pro učitele,
- Odpočítala nějaké peníze dětem na výlet a.
- Vytáhla učebnici schovanou pod křeslem,
Napsala na lístek seznam, co se má zítra nakoupit v potravinách.
Lísteček si položila vedle kabelky.
Pak se odlíčila pleťovým mlékem tři v jednom,
Natřela se výživným nočním krémem a krémem proti vráskám a vyčistila si zuby.
Otec zavolal:
"Myslel jsem si, že jsi šla do postele!?"
"Právě jdu!" odpověděla.
Nalila psovi do misky vodu, pustila kočku ven, zkontrolovala dveře, jestli
Jsou zamčené a jestli svítí venkovní světlo,
- Nahlédla do pokoje každého dítěte a.
- Pozhasínala jejich noční lampičky a televize,
- Poklidila jejich na zemi poházené oblečení,
- Špinavé ponožky dala do koše na prádlo,
- Promluvila s dětmi, které byly ještě vzhůru a políbila je na dobrou noc.
V ložnici si nastavila budík, nachystala si oblečení na zítřek,
Dopsala na lístek 6 nejdůležitějších věcí, které musí zítra zařídit.
Vzpomínala, jestli splnila vše, co měla na dnešek naplánované.
Ve stejné chvíli otec vypnul televizi a řekl, že jde spát a zalehl.
Něco zvláštního v tomhle příběhu?
Uvažuješ, proč ženy žijí déle?
Protože jsme naprogramovány na dlouhý proces!!!
Nemůžeme umřít dřív, protože máme ještě tolik práce...
Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. Jak bych ti to vysvětlil, přemýšlí otec. Podívej se, to je jako u nás doma: Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je socialistická vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my jí za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu? Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou. V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si hо nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout. Ráno se hо tatínek ptá: Tak už víš, co je to ta politika? A chlapec smutně odpoví: Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera. A jak, prosím tě? No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco socialistická vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován. A naše společná budoucnost leží ve sračkách.
Na smrtelné posteli leží 80letý milovaný manžel, otec, dědeček. Blíží se jeho poslední chvíle na tomto světě a kolem něj se shromáždila celá rodina, tj. žena, všechny děti, skoro všechna vnoučata a dokonce i několik pravnoučat. Všichni soucitně a v tichu čekají, až přijde ta chvíle.
Náhle se dědeček probere a povídá: „Povím vám, mí nejbližší, své největší tajemství. Já jsem se ve skutečnosti nikdy nechtěl oženit a založit rodinu. Měl jsem všechno. Rychlá auta, krásné ženy, mnoho přátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi přítel řekl: ‚Ožeň se a založ rodinu, protože ti nebude mít kdo podat poslední sklenici vody, až budeš na smrtelné posteli a budeš mít žízeň!’ A tak jsem se oženil a radikálně tak změnil svůj život. Večerní diskotéky s krásnými ženami nahradilo sledování seriálu s manželkou. Autem jsem vás, děti moje, vozil do školy a ze školy a na společnou dovolenou k moři. Peníze z konta se rozplynuly na vaše studia, děti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr. A teď, když ležím na smrtelné posteli, víte, co je nejhorší?”
„Co, tatínku náš drahý?” ptají se všichni.
„Nemám, kurva, žízeň!”