Malý synek se ptá tatínka, co je to kapitalismus. Tatínek chvíli přemýšlí a pak začne povídat: „Já jsem živitel rodiny, chlapče, já budu KAPITALISTA. Tvoje matka se stará o rodinné finance, budeme jí říkat VLÁDA. My jsme tvoji rodiče, a tak se staráme o tvoje potřeby. Ty tedy budeš LID. Služebná... no, budeme jí říkat PRACUJÍCÍ TŘÍDA. Tvůj malý bratříček bude, ehm, BUDOUCNOST. Přemýšlej o tom, synku, a zítra si popovídáme.”
Chlapeček toho má plnou hlavu a jde tedy spát. V noci hо probudí pláč jeho mladšího bratříčka. Znaleckým okem obhlédne situaci a zjistí, že je dítě pokakané. Tak se rozhodne, že půjde za maminkou a oznámí jí to.
Když přijde do ložnice rodičů, slyší jen spokojené odfukování, a tak se rozhodne mamku nebudit a jde rovnou za služebnou. Už za dveřmi je slyšet podivný hluk. Nakoukne klíčovou dírkou a vidí tatínka, jak si tam s ní užívá. Protože je zamčeno, rozhodne se, že to nechá na ráno a u snídaně prohodí: „Tati, myslím, že už chápu politický koncept kapitalismu.”
Tatínek potěšeně vzhlédne a vybídne hо, ať mu hо tedy poví, že hо kdyžtak opraví. Synáček spustí: „Takže, KAPITALISTA spokojeně ojebává PRACUJÍCÍ TŘÍDU, zatímco VLÁDA spí, mínění LIDU je ignorováno a BUDOUCNOST je úplně posraná!”
Jednou odpoledne jel chlápek ve své limuzíně na venkov, když zahlédl na kraji města u krajnice dva chlapy, kteří jedli trávu. Nařídil řidiči zastavit, stáhl okýnko a ptá se: „Hej, pánové, proč jíte tu trávu?”
„Nemáme peníze na jídlo.”
„Tak pojeďte se mnou.”
„Ale já mám ženu a dvě děti,” povídá jeden.
„To nevadí, vemte je s sebou!”
Druhý říká: „Já mám ženu a šest dětí!”
„To nevadí, ty taky vezměte!”
Tak se to všechno naskládalo do limuzíny a když vyrazili, jeden z těch dvou říká: „Pane, je to od vás moc hezké, že nás berete s sebou. Takové dobrodiní!”
„Ale, vy tomu nerozumíte,” namítne boháč, „na chatě jsem už dlouho nebyl a tráva je tam nejmíň metr vysoká!”
Chlápek přijde k doktorovi a povídá, že jeho žena s ním už sedm měsíců odmítá souložit. Doktor tedy paní objedná. Ta přijde a na doktorovu žádost o vysvětlení říká: „Víte, před sedmi měsíci nám ukradli moje auto, manžel na nové nemá, a tak musím každé ráno jezdit do práce taxíkem. Jenže nemám žádné peníze a taxikář se mě vždycky zeptá: Tak zaplatíte dneska, nebo co? - a já tedy vždycky musím NEBO CO. Do práce kvůli tomu přijdu pozdě, šéf si mě zavolá a povídá: Tak co, zapíšeme to do výkazu, nebo co? - no a já vždycky musím NEBO CO. No, a z práce zas musím jet taxíkem a zas se taxikář zeptá: Tak zaplatíte tedy dneska, nebo co? - a já tedy vždycky musím NEBO CO. No, a domů vždycky přijedu děsně utahaná a na sеx už nemám ani pomyšlení.”
Doktor se na chvíli zamyslí a pak povídá: „No, takže to řekneme manželovi, NEBO CO?”
Jednoho dne se stalo, že přišel zahradník k holičovi, aby se dal ostříhat. Když byl hotov, ptal se, kolik dluží. Holič odpověděl: „Tento týden sloužím spoluobčanům, tudíž nemohu brát žádné peníze.”
Zahradník tedy poděkoval a opustil holičství. Když holič otevírá svůj obchod příští ráno, našel tam 12 růží s děkovným přáním.
Druhý den přišel pekař, aby se dal také ostříhat. Po stříhání se opakovalo to samé.
„Sloužím spoluobčanům tento týden, tudíž nemohu připustit, abych dostal zaplaceno,” vysvětlil holič.
Pekař byl rád a odešel. Příští ráno, když holič otevírá svůj krámek, vidí sáček se 12 koblížky upečenými do zlatova a s děkovnou kartou.
Ten samý den, přišel vládní činitel a nechal se také ostříhat. Když chtěl platit, slyší totéž.
„Sloužím tento týden spoluobčanům, tudíž nemohu vaše peníze přijmout,” znělo holičovo vysvětlení.
Poslanec byl mile překvapen. Poděkoval a odcházel velice radostný. Příští ráno, když chtěl holič otevřít krám, stálo tam 12 poslanců, aby se nechali zdarma ostříhat.