Anekdoty a vtipy o práci a povoláních, Vtipy o práci a povoláních
V kanceláři po posledním diktátu - sekretářka hupsne šéfovi na klín a hladí hо za ušima. Důvěrností přibývalo a nakonec se usnesli, že odjedou k ní domů. Tam to oba správně rozpálili v posteli. Po delší chvíli se šéf zvedne, podívá na hodinky a prohlásí, že musí okamžitě odejít. Než odejde, ptá se ještě sekretářky, jestli nemá křídu.
„Jakou křídu?” diví se milenka.
„No prostě kus křídy!”
Sekretářka se podívala do svého krejčovského šuplíku, křídu našla, a tak mu ji dala. Když přišel šéf domů, už hо tam čekala žena s otázkou: „Kde jsi byl tak dlouho?!”
On jí v rychlosti vysvětluje: „Sekretářka mi v kanclu hupsla na klín, tak jsme jeli k ní a v posteli to pořádně rozpálili, no a tak jsem přišel pozdě.”
Žena se na něj zašklebí a odpoví: „Ty starý chlubile, byl jsi zase na kulečníku! Ještě máš křídu za uchem!”
Zedník volá stavbyvedoucímu: „Pane šéf, dnes fakt nemůžu přijít do práce. Bolí mě hlava, břicho a celej se cejtím takovej oslabenej.”
Vedoucí mu říká: „Počkej, Tondo, neblbni, máme frmol, víš, že tě dneska opravdu potřebuju. Víš, co já dělám v případě, kdy je mi podobně? Řeknu manželce, ať mi hо vykouří a hned je mi líp a do práce dojdu. Zkus to taky!”
Za dvě hodiny volá zedník znovu: „Šéfíku, za chvíli jsem v rachotě. Udělal jsem přesně to, co jste mi poradil a cejtím se jak rybička. Jo a máte moc krásnej barák...”
Nový ředitel přebírá místo po starém a ten mu radí: „Sekretářku si určitě nech. Když si budeš chtít zasouložit, stačí, když jí řekneš, že chceš napsat dopis do Singapuru a ona ukojí všechny tvé choutky.”
Nový ředitel se rozhodne, že to hned druhý den vyzkouší. Zavolá si ji k sobě a povídá: „Helenko, chtěl bych napsat dopis do Singapuru.”
„Omlouvám se, pane řediteli, ale teď nemůžu,” odpoví mladá, atraktivní žena. „Mám v psacím stroji červenou pásku.”
Po několika dnech k němu přijde a oznamuje: „Pane řediteli, už můžeme ten dopis do Singapuru napsat. Konečně jsem vyměnila pásku.”
„Už není třeba,” odvětí ředitel. „Zvládl jsem to ručně.”
Sekretářka spráskne ruce: „Ach, kdybych věděla, že je to tak naléhavé, mohli jsme to vyřídit ústně!”
