Anekdoty a vtipy o práci a povoláních, Vtipy o práci a povoláních
Špičky ve svých oborech dostaly na konferenci záludný dotaz: „Kolik je 2x2?”
Strojař vytáhl logaritmické pravítko, chvíli s ním laboroval a pak říká: „Je to 3,99.”
Fyzik nahlédl do tabulek, vložil problém do svého počítače a po chvíli oznamuje: „Výsledek leží mezi 3,98 a 4,02.”
Matematik se chvíli soustředí a nevnímá vůbec nic okolo, a pak praví: „Odpověď nevím, ale jsem si jist, že existuje.”
Filozof: „Co tím myslíte, 2x2?”
Logik: „Prosím, definujte 2x2 přesněji.”
Účetní zavřel všechna okna a dveře, opatrně se rozhlédl a ptá se: „Kolik chcete, aby to bylo?”
Ředitel velkého úřadu si všiml, že vedoucí jednoho z oddělení zaměstnal nového člověka. Nechal si jej tedy zavolat do své kanceláře na krátký pohovor.
,,Jak se jmenujete?'' ptá se ředitel.
,,Roman'', odpovídá muž.
Ředitel se zamračí: ,,Tak podívejte se. Nevím, kde jste pracoval dřív, ale já zásadně nikoho neoslovuji jeho křestním jménem. Tak se totiž líhne přílišná familiárnost, která vede k oslabení autority. To znamená, že své podřízené oslovuji jen jejich příjmením - Nováku, Černý, Procházko - to je vše. A mě ostatní oslovují jenom pane Dvořáku. Tak teď, když jsme si to ujasnili, řekněte mi ještě vaše příjmení.''
Nováček povzdychne a řekne: ,,Miláček. Roman Miláček.''
Ředitel: ,,Dobře, Romane. Dále bych vám chtěl...''