Pan Wilson byl předsedou místní charity, která ještě nikdy neobdržela dar od nejbohatšího právníka ve městě. Pan Wilson se pokusil obměkčit právníka po telefonu: „Pane doktore, podle našich informací jste jen minulý rok dosáhl zisku 600 000 dolarů, a přesto jste nevěnoval ani cent na charitativní činnost.”
Právník odpovídá: „Víte vy člověče, že moje matka umírá na těžkou nemoc, a účty za nemocniční péči několikrát převyšují její roční příjmy? Víte, že můj bratr, válečný veterán, je na vozíčku a slepý? Víte, že moje sestra přišla při nehodě o manžela a zůstala sama se třemi dětmi?”
„Ne, to jsem opravdu nevěděl.”
„No vidíte. A když nikomu z nich žádné peníze nedávám, proč bych proboha měl dávat vám?”
Významný mladý právník byl zrovna na cestě k soudu, kde se měl projednávat jeden velmi zapeklitý případ, když tu se najednou zničehonic ocitl před nebeskou branou. Svatý Petr hо uváděl dovnitř a právník protestoval proti své předčasné, náhlé smrti: „Jsem příliš mladý, než abych zemřel. Vždyť je mi teprve 35!”
Svatý Petr souhlasil, že 35 je přeci jen docela málo na vstup do nebeského království, a přislíbil, že se na jeho případ podívá. Vrátil se za hodinu a oznamuje právníkovi: „Synu, obávám se, že chyba je někde u vás. Ověřili jsme váš věk na základě hodin fakturovaných vámi vašim klientům, a zjistili jsme, že je vám nejméně 108 let!”
V jednom malém městě povolal právník k soudu jako svědka jednu starou paní. Když složila přísahu, ptá se jí: „Paní Čermáková, znáte mne?”
„Ale ano, samozřejmě. Znám vás od plenek. A abych pravdu řekla, jste pro mne velikým zklamáním. Lžete, zahýbáte své ženě, manipulujete lidmi, pomlouváte je. Myslíte si, že jste velké zvíře, a přitom jste tak pitomý, že vám nedojde, že z vás nikdy nebude nic než mizerný maloměstský právník.”
Právník vytřeštil oči. Když se vzpamatoval z prvního šoku, rychle se ptá: „Paní Čermáková, znáte právníka žalovaného?”
„Ano, znám pana Vorlíčka ještě z doby, kdy neuměl chodit. Občas jsem hо jeho rodičům hlídala. A i v něm jsem se zklamala. Je to lenoch, udavač a piják. Nedokáže s nikým slušně vycházet a jeho právnické znalosti jsou tak mizerné, že bez uplácení ještě nikdy nic nedokázal.”
V tu chvíli soudce zabušil kladívkem a vyžádal si ticho v soudní síni. Zavolal si oba právníky k sobě a povídá jim tiše: „Pánové, jestli se jeden z vás zeptá té paní, jestli mě zná, dám vás okamžitě zavřít pro pohrdání soudem...!”
Stojí mladík před právnickou univerzitou. Zastaví auto a řidič se ptá, jestli je právník. Mladík, že není, a řidič odjede. Druhé auto, zase dotaz, jestli je právník. Mladík zas, že ne, a řidič zas odjede.
Zastaví třetí auto, sedí v něm pěkná, macatá blondýna, a ptá se, jestli je právník. On odpoví, že jo, a ona, ať si nastoupí. Tak teda jedou, mladík po té ženské chvíli mlsně kouká a pak pohoršeně prohlásí: „Jsem právník sotva pár minut, a už přemýšlím, jak někoho ojebat!”