Chlapík na veřejných záchodcích koukne na souseda a ptá se: „Proč na něm máš vytetováno WY?”
„Víš, moje holka se jmenuje WENDY,” prozrazuje frajer. „No a když mi stoupne, je tam vytetováno její jméno.”
Po čase stejně zvědavej chlapík na veřejných záchodcích stojí vedle černocha. Kouká a ten černoch tam má taky WY. Zeptá se: „Hele, tvoje holka se jmenuje WENDY, viď?”
„Proč myslíš?” na to černoch.
„Protože tam máš vytetováno WY,” vytahuje se náš zvědavec svými znalostmi, „a když ti stoupne, budeš tam mít WENDY, ne?”
„Ne,” odvětí černoch, „mně, když stoupne, mám tam WELCOME TO THE YAMAICA AND HAPPY HOLIDAY!”
Sedí dvě blonďaté sestry u stolu a hádají se, která stihla víc chlapů. Nakonec se domluví, že až nějakého z nich potkají, lusknou prsty. Jdou do baru a první říká: „Pane číšníku, jedno pivo (lusk).”
Druhá: „Alberte, já chci taky jedno (lusk).”
Jdou ke kadeřníkovi a obě lusknou, jdou do trafiky a zase lusknou obě. Jedna se naštve a povídá: „Jdem domů, bolí mě nohy.”
Přijde domů: „Ahoj tati (lusk),” a nasadí vítězný úsměv.
Druhá si jí nevšímá: „Ahoj tati, kde je brácha? U strýce, u dědy nebo u souseda (lusk, lusk, lusk, lusk, lusk)?”
Saddám Husajn sedí v kanceláři a přemýšlí, koho má napadnout, když mu zazvoní telefon: „To je pan Husajn? Tady je Раddy z hrabství Cavan v Irsku. Chci vám sdělit, že vám vyhlašujeme válku.”
„To je důležitá věc, Раddy,” povídá Saddám. „Kolik mužů má vaše armáda?”
„Počkejte - já, bratranec Sean, sоusеd Gerry a naše parta z hospody. To je osm lidí.”
Saddám si povzdechne: „Раddy, musím ti oznámit, že na můj rozkaz čeká milion mužů ve zbrani.”
„Tak počkejte, zavolám vám znovu.”
Příštího dne Раddy opravdu volá: „Dobře, pane Husajne, ta válka platí. Museli jsme si sehnat nějakou výzbroj.”
„A jakou výzbroj máte, Раddy?”
„Dva kombajny, buldozer a traktor z Murphyho farmy.”
Saddám si zase povzdechne: „Musím ti sdělit, Раddy, že mám 16 tisíc tanků, 14 tisíc obrněných transportérů a ve zbrani mám teď půldruhého milionu vojáků.”
„Opravdu? Tak já vám zase zavolám.”
Jak jinak - příští den volá Раddy zase: „Pane Husajne, tak ta válka platí pořád. Pořídili jsme si letectvo! Do Tedova ultralehkého letadla jsme namontovali pár pušek a přidá se k nám ještě bridžový kroužek.”
Saddám minutu mlčí a potom se ze sluchátka ozve: „Раddy, já mám 1000 bombardérů, 500 útočných Migů 19 a od našeho posledního rozhovoru se armáda rozrostla na dva miliony mužů.”
Dalšího dne Раddy volá znovu: „Dobře, pane Husajne, tu válku musíme bohužel odvolat.”
„Škoda,” řekne Saddám zklamaně. „Kam se poděla vaše odvaha?”
„No, probrali jsme to a došli k závěru, že dva miliony zajatců nejsme schopni uživit!”