Anekdoty a vtipy o náboženství a víře
Porodní babka, která zaslouženě odrodila stovky dětí, přijde do nebe a svatý Petr ji přemlouvá: „Ty jsi byla taková starostlivá a dobrá, zůstaň ještě na zemi a pomáhej ženám v bolesti, stejně tak jako dosud. Jen ty to umíš tak dobře.”
Porodní babka na to: „Víš, svatý Petře, nemohu se již více dívat, jak ženy trpí a otcové dětí si mezi tím užívají.”
„To není problém,” mávne rukou svatý Petr, „zařídím, aby při každém tvém porodu otcové dětí trpěli stejně jako rodičky.”
Tak se babka vrátí nazpět a hned ji volají k porodu. Žena se svíjí v bolestech na posteli a manžel sedí u okna, chlastá pivo a příšerně se chechtá.
„Vás nic nebolí?” ptá se hо udiveně babka.
„Ne, mě ne,” odpoví muž, „ale podívejte se ven z okna na toho kominíka - svíjí se na té střeše, jako kdyby byl v posledním tažení!”
Dva muži se potkají v nebi a povídají si, jak se tam dostali. Jeden praví: „Já jsem umrznul.”
Druhý chlap hо polituje a povídá: „No, mě trefil šlak. Když jsem dorazil domů dříve, moje manželka ležela nahá v posteli, na stole lahvinka, kolem rozházené věci, tak jsem se rozzuřil a začal toho chlápka hledat. Hledal jsem v posteli, pod skříní, pod stolem, v koupelně, ale nikde nikdo. Tak jsem z toho zkolaboval.”
První muž se ušklíbne a říká: „No vidíš, ty debile, kdyby ses byl podíval do lednice, tak jsme oba naživu!”
Ježíšovi je již 30 let a rodiče znepokojuje, že se pořád nemá k založení rodiny. I navrhne jednou Josef: „Marie, naproti bydlí lehká holka, co kdybychom klukovi k těm narozkám darovali jednu noc, ať mu ukáže i něco jiného, třeba se chytne.”
Marie souhlasila a když se Ježíš vrátil k večeru domů, říkají mu: „Ve tvém pokoji na tebe čeká překvapení.”
Ježíš vejde do pokoje, zavře za sebou, chvilku je ticho a najednou se ozve srdcervoucí výkřik, ze dveří vyběhne nahá holka a utíká od domu pryč, co jí síly stačí, jen sem tam se s hrůzou ohlédne.
Svatý Josef přijde za synem do pokoje a ptá se: „Ježíši, co se tady stalo?”
„Sám nevím, otče,” přiznává Ježíš. „Když jsem vešel dovnitř, na posteli ležela nahá dívka. Přistoupil jsem k ní, ona rozevřela stehna, tak jsem přiložil ruku a rána se zacelila...”
Jeptišky se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj, má dcero, jak probíhala vaše pouť.”
„Byla to velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.”
„A jaké nástrahy máš na mysli?” ptá se biskup.
„Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme se nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.”
„Ó, můj Bože!” křižuje se biskup.
„A to není všechno,” pokračuje matka. „Po několika dnech naši loď přepadli piráti a všechny námořníky pozabíjeli. To je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.”
„Ach, Mon Dieu!” povzdychne si biskup.
„Ale to ještě není všechno,” říká matka představená. „Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni piráti zahynuli, ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.”
„Všechny?” ptá se biskup.
„Kromě sestry Angeliky,” odpoví matka představená.
„Promiň, dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?” zajímá se biskup.
„To ne, monsignore,” odvětí matka. „Ale ona nechtěla!”