Anekdoty a vtipy o dětech a rodičích
Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
„Jak to?” ptá se podrážděně otec.
„Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je třikrát dva. A já jí povídám, že šest,” vypráví Pepíček.
„No, to je správně,” na to tatík.
„A pak se mě zeptala, kolik je dvakrát tři,” pokračuje Pepíček.
„A jakej je v tom, kurva, rozdíl?” rozčílí se tatík.
Pepíček pokrčí rameny: „Přesně to jsem řekl.”
Paní učitelka ve školce pomáhá dítěti obout si malé kovbojské boty. Oba tlačí, tahají, pořád se do těch bot nemůžou dostat. Když se to konečně podaří, oba si celí upocení sednou, chlapeček se podívá na boty a říká: „Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.”
Tak se učitelka podívala a opravdu. Zachovala klid, boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali, tentokrát na správné nohy. Chlapeček se podívá na botičky a namítne: „To ale nejsou moje boty.”
Učitelka se kousne do jazyka a s námahou zase botičky sundají. Ale chlapeček opět povídá: „To nejsou moje boty, to jsou boty mého bratra a máma mě je nechává nosit.”
Učitelka už neví, jestli se má smát nebo plakat. Znovu však pomůže chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné námaze pomáhá do kabátu, udiveně se hо zeptá: „Kde máš rukavičky?”
A chlapeček prohlásí: „Já je mám nacpané v botičkách!”
(Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.)
Hádají se tři matky, která má doma větší dřevo.
„Můj František,” povídá první, „to je takové dřevo, že nedokáže ani umýt nádobí.”
„Můj Honzík je ještě horší,” namítne druhá, „to je vám takové dřevo, že po sobě ani neumí spláchnout záchod.”
„No jo, máme to s nimi utrpení,” povzdechne si třetí máma, „ale ten můj je ze všech nejhorší. Karlík je takové dřevo, že hо házíme do kamen!”
Patnáctiletý kluk přijel domů v novém Porsche. Jeho rodiče na něho začali křičet: „Kde jsi to auto vzal?!”
Chlapec říká: „Já jsem hо dneska koupil!”
„Koupil, jo, a za jaký peníze, ty blázne? Víš, kolik takové auto stojí?”
„Mě to auto stálo pětistovku,” říká kluk.
„Prosím tě, kdo by ti prodal auto za 500 korun?” řvali rodiče.
„Já jsem hо koupil od té paní, co bydlí naproti nám. Já ani nevím, jak se jmenuje. Oni se teprve nedávno nastěhovali. Viděla mě, jak jedu okolo na kole a zeptala se mě, jestli bych nekoupil Porsche za 500 korun...”
„Proboha, to je strašné,” zakvílela matka, „vždyť to je nějaká úchylná nemocná žena, která zneužívá chlapce. Bůh ví, co udělá příště! Karle, jdi se tam podívat a zjisti, co se vlastně děje!”
Otec odešel do domu, kde bydlela ta žena a našel ji na zahrádce, jak klidně sázela petúnie, představil se jí jako otec chlapce, kterému prodala za 500 korun Porsche, a zeptal se jí, proč to udělala. A dáma řekla: „Víte, pane, dnes ráno mi volal můj manžel, o kterém jsem si myslela, že je na služební cestě. Všechno ale vypadá, že je na Havaji se svojí sekretářkou a že se nehodlá vrátit domů. Požádal mě, abych prodala jeho nové Porsche a poslala mu peníze. Tak jsem to udělala!”