Anekdoty a vtipy o nakupování a penězích
Jde si pán koupit ponožky a prodavačovi říká: „Dobrý den, máte ponožky bílé, ale ne ani tak bílé jako modré, ale ne ani tak modré jako bílé, ale prostě něco mezi tím?”
Prodavač odpoví: „Ne, nemáme!”
Takhle se to opakuje tři dny. A když přijde čtvrtý den pán do obchodu a zeptá se hо na to samé, jako v předchozích dnech, prodavač mu odpoví: „Víte co? Polibte si záda, ale ne ani tak záda jako stehna, ale ne ani tak stehna jako záda, ale prostě něco mezi tím!”
Chlap stojí v supermarketu ve frontě u pokladny, když si všimne, že na něj opodál mává blondýna a mile se usmívá. Docela se diví, že zrovna k němu by se hlásila taková kočka. Přesto jde k ní a aniž by tušil, kam ji zařadit, říká: „Omlouvám se, ale my dva se známe?”
Ona na to: „Možná se pletu, ale myslela jsem, že vy nejspíš budete otec jednoho z mých dětí...”
Chlap okamžitě začne pátrat v paměti a vzpomene si na jediný úlet, kdy byl v životě nevěrný.
„Sakra,” říká, „to jste fakt vy? Ta striptérka z mé pánské jízdy den před tím, než jsem se oženil? Ta, kterou jsem ošukal na kulečníkovým stole, zatímco mě vožralej kámoš šlehal po zadku mokrou natí z řapíkatýho celeru?”
„Ne,” odpoví žena, „já jsem třídní vašeho syna...”
Přijde pán ke krejčímu vyzkoušet na zakázku objednaný oblek a první, čeho si všimne, jsou příliš dlouhé rukávy.
„Žádný problém,” říká krejčí, „jen dejte ruce před sebe a ohněte je v lokti. Vidíte, už je to v pořádku.”
„Ale koukněte, límec mi sahá až po uši!”
„Dobře, jen trochu ohněte záda, ještě kousek, tak, to je ono.”
„Ale šlapu si na konce kalhot!”
„Stačí, když malinko ohnete kolena, tím se to srovná. A je to! Koukněte se do zrcadla, ten oblek vám padne jako ulitý!”
Pán tedy odchází, zkroucený jako preclík. Na ulici projde kolem lavičky, na které sedí dvě ženské. Jedna říká: „Podívej, chudák támhleten pán.”
„Jo, ale koukni, jaký má nádherně vypasovaný oblek!”
Chlapík kupuje od staré rumunské handlířky koně.
„Kolik za něj chcete?” ptá se.
„Dvacet tísíc.”
Chlap si hо prohlédne a konstatuje: „Je nějak vyhublý.”
Rumunka zuřivě gestikuluje: „On néni vyhublý, on štíhlý.”
„A kulhá!” pokračuje chlápek.
„On nekulhá,” rozhazuje rukama Rumunka, „on takovou zvláštní chůzi mít.”
Takhle to pokračuje dál, chlapíkovi se pořád něco nezdá a handlířka mu pořád tlačí nějaké klíny, a že se na něm má projet, že prý uvidí, jaký je to skvělý kůň. Chlapík teda sedne na koně, ten se rozběhne a narazí do zdi.
„Proboha,” zvolá, „ten kůň je slepý!”
Rumunka kolem něj pobíhá, rozhazuje rukama, koulí očima a řve: „On néni slépý, on odvážný!”
Drobný český podnikatel vydělal svůj první milion a vyrazil si na dovolenou do Chorvatska, kam dosud jezdil jen jako velmi skromný turista. Ráno se probudí do slunce, manželku pošle na pláž, vezme si dva pruty a vyrazí na útesy na ryby. A tady uvidí mládence v džínách, jak si jen tak sedí na skalisku a kouká do moře.
„Ty Chorvat?” samozřejmě mu tykne, přátelsky a shovívavě, neboť je tady na dovolené a svými penězi přece podporuje místní obyvatelstvo, tedy i tady toho ničemného juniora.
„Chorvat,” přisvědčí mladík.
„To je stejně supr, jak si rozumíme, ty kluku chorvatská,” raduje se podnikatel a kamarádsky natáhne ruku. „Já jsem Emil.”
„Drago.”
Čech si připraví pruty, nahodí je do moře a kývne na Chorvata: „Ty, Drago, když už tady tak sedíš, proč si taky nekoupíš prut a nechytáš?”
„A proč?”
„Proč?” trochu ironicky opakuje podnikatel. „Chytneš dvě ryby, jednu sníš, druhou prodáš a za týden můžeš koupit další prut...”
„A proč?”
„Proč? Protože chytneš dvakrát tolik ryb, prodáš je, koupíš bárku a sítě a nachytáš stokrát tolik ryb!” durdí se podnikatel a kroutí hlavou, jak tenhle Drago vůbec nechápe podstatu podnikání.
„A proč?”
„Proč? Proč? Kristepane, to snad není možné. Protože si vyděláš na motorový člun, najmeš lidi, kteří za tebe budou lovit ryby, budou na tebe makat a ty si pak klidně sedneš u moře a budeš si jen tak čumět do vody!”
„A co si myslíš, že tady dělám?”