V porodnici se narodí malý chlapeček. Hned po tom, co otevře oči, začne ze sebe sypat všechnu možnou matematiku. Doktoři se škrábou po hlavě a tvrdí, že něco není v pořádku. Nakonec se rozhodnou chlapečka operovat a vybrat mu kus mozku, aby se jeho inteligence dostala na úroveň ostatních, normálních lidí.
Když po operaci chlapeček otevře oči, začne každého okolo sebe obšťastňovat poučkami z fyziky. Doktoři se nemohou vynadivit. Po dlouhé poradě se rozhodnou chlapečka znova operovat a odstranit mu další kus mozku. Situace se však znovu opakuje. Tentokrát chlapeček chrlí kdejaké chemické vzorce.
Doktoři mají dlouhou, velmi dlouhou poradu. Nakonec se rozhodnou chlapečkovi vyoperovat poslední kousíček mozku, který mu v hlavě ještě zůstal. Po operaci doktoři stojí okolo postele, na které chlapeček leží, a s napětím čekají, co se bude dít.
Chlapeček otevře oči, každého si přeměří chladným pohledem a potom vykřikne: „Vaše občanské průkazy, všiváci!”
Jeden chlápek u soudu žaloval druhého pro ublížení na zdraví při autonehodě. Obhájce se postiženého ptá: „Je pravda, že jste na místě nehody řekl policistovi, že jste se nikdy v životě necítil lépe?”
„Ano, to je pravda.”
„Tak proč teď viníte mého klinta, že vám způsobil vážné zdravotní poškození?”
„Když k nehodě dorazil policista, přišel k mému koni, který měl zlomenou nohu, a zastřelil hо. Pak popošel k Azorovi, mému psovi, který byl celý potlučený a zkrvavený, a také hо zastřelil. Pak přišel ke mně a zeptal se mě, jak mi je. Myslel jsem, že za těchto okolností bude rozumné říci, že mi nikdy nebylo lépe!”