Anekdoty a vtipy o totalitě a komunistech
Do SSSR má přijet na návštěvu prezident USA. Četa uklízečů pod dohledem druhého tajemníka ÚV KSSS gruntuje přistávací dráhu na letišti Serementěvo. Vtom onen tajemník zahlédne Váňu Kolobuchova, kterak zametá spadané listí. Zavolá si hо k sobě a praví: „Milý Váňo, rozhodl jsem se, že budeš zastupovat pracující inteligenci při rozhovoru s americkým prezidentem. Určitě ti bude dávat všetečné otázky. Tedy, když se tě bude ptát, co máš za zaměstnání, řekneš, že jsi bezpečnostní technik přistávací dráhy. Potom se tě určitě zeptá, kolik za to bereš a ty mu řekneš, že deset tisíc rublů. Možná hо bude zajímat, co si za takový měsíční plat můžeš koupit. Odpovíš, že nejnovější model českého motocyklu Jawa. Jasně?”
Přiletí americký prezident, vystoupí z letadla a koho nevidí, Váňu Kolobuchova, typického představitele sovětské pracující inteligence. Ihned k němu zamíří a ptá se: „Hello! Co ty máš za zaměstnání?”
„Já jsem bezpečnostní technik přistávací dráhy!”
„Well! A co ty za tuto odpovědnou práci bereš měsíčně?”
„Deset tisíc rublů!”
„Oh good! A co si tak za to můžeš koupit?”
„Nejnovější model českého motocyklu Jawa. Ale copak jsem idiот?! Když si ještě sto rublíků přidám, můžu si koupit ušanku a flašku vodky!”
Za hluboké totality se konala schůze nižších stranických funkcionářů s vyššími. Když schůze skončila, zeptal se předseda strany: „Tak, soudruzi, máte ještě nějaké otázky?”
Ticho.
„No tak, soudruzi, nebojte se. Odpovíme na všechno.”
Přihlásil se soudruh Pokorný: „Tak já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou k dostání pomeranče?”
Předseda strany se zamyslel a povídá: „Velmi dobrá otázka, soudruhu. Příště vám na ni odpovíme.”
Po čase se opět koná schůze, stejný scénář, ale o pomerančích ani slovo. A opět předseda vybízí k dotazům. Přihlásí se soudruh Novotný a ptá se: „Já bych se chtěl tedy zeptat, proč nejsou v obchodech k dostání pomeranče a banány?”
Předseda se opět zamyslí a říká: „Velmi dobrá otázka. Odpověď si musím promyslet, příště vám řeknu více.”
Za nějaký čas se opět koná schůze, o pomerančích a banánech ani slovo, opět vybízí předseda k otázkám. Přihlásí se soudruh Novák a velmi nesměle a s očima plnýma strachu se ptá: „Chtěl bych se tedy zeptat, ale je to jen maličkost. Kde jsou soudruzi Pokorný a Novotný?”