Jeden misionář přijel do střední Afriky a usadil se u jednoho kmene. Strávil tam více než rok. Učil je číst a psát a seznamoval je s křesťanskou vírou. Obzvlášť zdůrazňoval sexuální čistotu a upozorňoval na zlo hříchu.
Jednoho dne porodila žena jednoho muže z rady starších bílé děcko. Vesnici to šokovalo a náčelník šel jménem všech promluvit s misionářem: „Varoval jsi nás před zlem sexuálních hříchů, ale černá žena našeho kmene porodila bílé děcko. Ty jsi jediný bílý muž, který kdy do této vesnice vstoupil. Není potřeba být geniální, aby si jeden srovnal, co se tu stalo!”
„Ale ne, to se moc pletete,” ujišťuje hо misionář. „To, co se zde stalo, je výjimečná, ale přírodní zvláštnost. Říká se tomu albinizmus. Podívejte se na vaši pastvinu. Pole plné bílých ovcí, a přesto je mezi nimi jedna černá. Příroda tohle občas udělá.”
Náčelník chvíli přemýšlí a pak povídá: „Hele, dohodneme se. Ty nebudeš nikde mluvit o té černé ovci a já zase pomlčím ohledně toho děcka!”
Mezi povinnostmi jednoho ze zaměstnanců bylo nosit každé ráno horkou kávu pro šéfa. Šéf byl ale naštvaný, že jeho hrnek kávy dorazil vždy plný pouze do dvou třetin. Úředník se mu snažil vysvětlit, že kávovar je na druhé straně budovy než šéfova kancelář, a tak musí pospíchat, aby byla káva horká, a proto jí tolik cestou vždycky vybryndá. Žádné šéfovy nadávky a řvaní bohužel nepřinesly na jeho stůl plný hrnek kávy, až nakonec pohrozil, že mu strhne třetinu platu, pokud mu nebude nosit plný hrnek.
Další ráno dostal šéf hrnek kávy plný až po okraj a tak to šlo několik dalších dnů. Šéf měl radost nаd svým úspěchem a zeptal se zaměstnance na jeho techniku.
„No, na tom nic není, já si vždycky vezmu nějaké to kafe do pusy, jakmile vyjdu z kuchyně, ten zbytek už nevybryndám, a pak hо zase vyplivnu do hrníčku, než vejdu do vaší kanceláře!”
Potkají se dvě blondýnky a první říká druhé: „Čau, já jsem tě tak dlouho neviděla, co vlastně děláš?”
„No, pracuju v kanceláři. Ráno uvařím šéfovi kafe, pak si pohrajeme, on mi něco nadiktuje, já to napíšu, pak si zase pohrajeme, potom jdeme na svačinu, pak mu něco napíšu a pohrajeme si, pak je oběd, pohrajeme si, něco mu napíšu, pohrajeme si, udělám mu kafe, něco mu napíšu, pohrajeme si, pak jdeme na večeři a domů. A co děláš ty?”
„Já jsme taky kurva, jen toho psaní nemám tolik.”
Zákazník přijde do potravin a žádá půlku hlávky salátu. Prodavač mu ji nechce dát, že prodávají jen celé hlávky, ale zákazník je neodbytný, tak se jde zeptat vedoucího.
„Šéfe, ňákej debil chce půlku hlávky salátu.”
Najednou zjistí, že zákazník stojí za ním, tak se snaží rychle situaci zachránit: „A tadyten pán by chtěl tu druhou.”
Vedoucí svolí, a tak zákazník dostane žádanou půlku, ale zavolá si ještě prodavače k sobě.
„Líbilo se mi, jak jste zareagoval. Jste pohotový. Ale máte moravský přízvuk. Odkud jste?”
„Z Ostravy.”
„A proč jste v Ostravě nezustal?”
„Ale, co tam? Tam jsou jen same kurvy a horníci.”
„Znam Ostravu, moje žena je z Ostravy.”
„Fakt? A kde fárá?”