Anekdoty a vtipy o policajtech a zlodějích
Policista zastavil zjevně opilého řidiče a vyžádal si jeho doklady. Když zjistil, že má ten chlápek papíry v pořádku a tohle je jeho první prohřešek, rozhodl se být mírný. Zakázal mu další jízdu, ale kompenzoval to tím, že mu nabídl, že hо zaveze policejním autem domů.
Chlápek vykoktal adresu. Když tam dojeli, policajt se nedůvěřivě rozhlédl, protože se nacházeli v celkem luxusní čtvrti. Nicméně pomohl opilcovi z auta. Ten zamířil přímo k nejbližším dveřím, s policistou po boku vešel dovnitř a povídá: „Hm, vidíte tamhle tu velkou televizi? Tak t-t-ta je moje! A ta kožená poh-hovka, ta je taky moje.”
Opilec potom zamířil k ložnici: „Heh, a vidíte tam to ženské tě-hyk-lo? Tak to je moje ženuška.”
Policistovi to už bylo docela podezřelé, když tomu opilec nasadil korunu: „A vidíte tam, hyk, toho chlápka vedle ní? Tak to jsem já!”
Policie vyšetřovala záhadnou smrt prominentního byznysmena, který vyskočil z okna své pracovny v dvaadvacátém patře newyorského mrakodrapu. Jeho sekretářka nemohla uvést bezprostřední důvod šéfova činu, ale pravila, že na ni dělal velice divný dojem už od té doby, kdy u něho před měsícem nastoupila zaměstnání.
„Po prvním týdnu,” vypověděla, „mi zvýšil plat o dvacet dolarů. Koncem druhého týdne mě pozval do své soukromé pracovny, dal mi krásnou černou noční košilku, pět párů nylonek a řekl: To je pro mou krásnou a výkonnou sekretářku. Na konci třetího týdne mi věnoval překrásný kožich. Nu a dnes odpoledne mě znovu pozval do své soukromé pracovny, věnoval mi tenhle nádherný diamantový náramek a zeptal se mě, jestli bych hо mohla pomilovat. Odpověděla jsem, že ano. Objal mě a řekl: Čím si to mohu zasloužit, miláčku? Řekla jsem, že když byl na mě tak hodný, bude hо to stát jenom pět dolarů, ačkoliv všem ostatním pánům v kanceláři účtuji deset. Pak se na mě najednou nějak divně podíval a vyskočil z okna!”
Policajtka Máňa řídila provoz na křižovatce a zrovna dostala ty ženské problémy. Když kolem jeli kolegové, zastavila je a povídá: „Kluci, zajeďte k nám na čtyřku a řekněte jim, že jsem to dostala, že tady nemůžu takhle stát, že musím domů, aby mě přišel někdo vystřídat.”
„Spolehni se, Máňo, už tam jedeme,” odpověděli policajti a odjeli.
Asi po hodině už je Máňa celá nesvá a zastaví se stejným přáním další policejní auto. A za další hodinu další a tak to šlo tak dlouho, až ztratila nervy, opustila křižovatku a šla jim to na svůj čtvrtý okrsek říci sama. Otevřela dveře a co vidí - asi čtyřicet ožralých policajtů si neustále nalévá skleničky a každý radostně křičí: „Máňa to dostala, Máňa to dostala!”