Anekdoty a vtipy o společnosti a kultuře
Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by hо to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”
Přijde Honza Nedvěd za doktorem a povídá: „Pane doktore, já když slyším písně svého bratra Františka, vždycky se mi postaví.”
Doktor: „Hned se vám budu věnovat, ještě tady mám jednoho pacienta, který tu byl před vámi. Za chvíli se k vám vrátím a vyřešíme to.”
Potom jde za plentu, kde sedí František Nedvěd, a ten povídá: „Pane doktore, když slyším písně svého bratra Honzy, vždycky se mi postaví.”
Lékař se zamyslí, po chvíli roztáhne plentu mezi nimi a oběma řekne: „To bude asi tím, že hrajete takový píčoviny!”
Babička, paní kněžna a Barunka jedou v kočáře. Náhle je přepadnou loupežníci.
„Všechny ven!” zvolá vůdce bandy.
„Ale paní kněžna snad ne,” namítne babička, „je to dáma.”
„Řekl jsem všechny, tak všechny!” neustoupí zlosyn, načež zavelí: „Všechny vysvléct do naha!”
„Ale Barunka snad ne,” říká kněžna, „je to mladá dívka.”
„Řekl jsem všechny, tak všechny!” zase na to loupežník neústupně. „Tak, a teď vás všechny znásilníme!”
„Ale babičku snad ne,” povídá Barunka, „je to stará paní.”
„Drž hubu,” okřikne ji babička. „Řekl všechny, tak všechny!”