Jede si hezká blondýnka autem napříč Virginií a najednou se jí uprostřed kukuřičného pole porouchá. Protože si s tím neví rady, rozhodne se, že zajde k nejbližší farmě pro pomoc. Farmář se koukne pod kapotu a navrhne: „Víte co, slečno? Teď s tím nic nenaděláme, za chvíli je stejně tma. Přespíte u nás a zítra vás odtáhnu do servisu. Jenom mi slibte, že moje kluky, Frankieho a Johnnyho, necháte na pokoji. Jsou ještě mladí a nezkušení.”
„Jasně,” slibuje blondýna a myslí si: „Přece se nespustím s nějakými venkovskými burany!”
Když ale přijedou na farmu, uvidí tam dva mladíky, hezky urostlé a opálené. V noci zaklepe na dveře jejich pokoje a říká: „Tak co, hoši? Chcete, abych vám ukázala, jak to chodí ve světě?”
„Chceme,” na to Frankie a Johnny.
„Tak dobře,” povídá zkušená blondýna. „Ale nejdřív si nasaďte tyhle gumové věcičky, nechci otěhotnět. A ne, že si je sundáte!”
A tak řádí celou noc, vystřídají snad všechny polohy.
Po dvaceti letech si takhle sedí Frankie a Johnny, oba staří mládenci, na verandě a Frankie se zeptá: „Ty, Johnny, pořád myslím na jednu věc. Pamatuješ na tu blondýnku, co se tady jednou před dvaceti lety zastavila a chtěla nám ukázat, jak to ve světě chodí?”
„Jasně, že pamatuju.”
„A vadilo by ti, kdyby byla těhotná?”
Johnny se dlouze zamyslí a nakonec prohlásí: „Ne, myslím, že nevadilo.”
„Tak co kdybychom si sundali ty gumové věcičky?”
Jednou takhle byli dva, jeden úplný blb a druhý génius. Ten blb takhle jednou přijde a povídá: „Sakra, jak to, že jsi tak chytrý? Vyrostl jsi ve stejném pitomém malém městě jako já.”
Chytrák chvilku přemýšlel a pak povídá: „No, užívám pilulky geniality.”
„Jé, a kde se to dá sehnat? Určitě bych je mohl taky užívat.”
„No, za dvacku kus ti jich můžu pár prodat.”
Tak blb vytáhl stovku a vzal si pět šedivých pilulek.
Za pět dní přišel znovu a povídá: „No, tak jsem je užíval, ale nepřipadám si nijak chytřejší.”
„No, ono to chvíli trvá. Co kdyby sis vzal celou pikslu?”
„Ale jo, zkusím to.”
Tak zaplatil dva tisíce a odnesl si velkou sklenici pilulek.
Za tři měsíce přijde zase a povídá: „Hele, už jsem skoro dobral tu pikslu, kdy to už začne působit?”
„No, jak chutnají?”
„Ech, jako králičí bobky.”
„No vidíš, už zabírají.”