Jde pocestný okolo prasečí farmy, a vidí ohradu plnou prasat. A jedno prase má dřevěnou nohu. Protože to ještě nikdy neviděl, přijde k domu, zaklepe a zeptá se: „Proč má to prase dřevěnou nohu?”
Farmář na to: „O tom vám povím takový příběh. Jednou jsem оrаl na poli a můj traktor najel do příkopu. Převrhl se a já jsem skončil pod ním. A tohle prase přiběhlo, uvidělo to, vrátilo se k domu a tam kvičelo tak hlasitě, až někdo vyběhl, a pak přivedlo pomoc až ke mně.”
„Dobře, to je zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„To není všechno. Jednou ke mně přišel zloděj, když nikdo nebyl doma. Prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou až na pole a tak dlouho kvičelo, až jsem šel za ním a ono mě dovedlo k pušce v kůlně, takže jsem pak mohl toho zloděje vyhnat.”
„Dobře, to je taky zajímavé, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„No, vždyť mě nechte domluvit. Jednou jsem spal s manželkou v ložnici, a náš dům začal hořet. A prase uteklo z ohrady, přiběhlo za mnou a tak dlouho kvičelo, až jsem se probudil a v poslední chvíli zachránil manželku a děti.”
„No, to je velice dojemný příběh, ale proč má to prase dřevěnou nohu?”
„Vždyť vám to celou dobu vysvětluju. Když je prase tak hodné, když nás má tak rádo, tak hо přece nesníme najednou!”
Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti. Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami: „Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?”
„No jistě, co by na tom mělo být zlého?”
„No víte, paní baronko, ono to není zrovna apetitlich, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají.”
„Ach tak, ale co s tím?”
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné.”
Baronka slíbí toto nedopatření napravit. A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku: „Ale paní baronko, co to má být. Kde jsou ty kleštičky?”
„Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti.”