Vtipy o národech a menšinách
Starý Arab žije již přes 40 let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je zde sám a cítí se již starý a slabý.
Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu e-mail:
Milý Ahmede,
Jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory.
Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt.
Mám tě rád.
Tvůj otec
Obratem obdrží odpověď:
Milý otče,
Prosím tě, nedělej v žádném případě na zahradě nic!!!
Schoval jsem tam "tu věc". Taky tě mám rád.
Ahmed
Jen pár hodin na to obklíčí dům starého muže americká armáda, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý centimetr, ale nenajdou nic. Rozčarováni se opět stahují.
Týž den dostal starý muž ještě jeden e-mail od syna:
Milý otče,
Jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory.
Víc pro tebe na tu dálku nemůžu udělat.
Mám tě rád.
Ahmed
„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”
Kupé rychlíku jedoucího z Prahy do Brna, zcela sám sedí starší vousatý pán. Vlak zastavil v Kolíně a když se znovu dával do pohybu, otevřeli se dveře a do kupé vpadla asi tříletá holčina, plácla sebou a řvala. Za ní tam vletěl asi pětiletý kluk, který rovněž řval a byl pohlavkován starým Židem, jenž nadávaje usedl na sedadlo.
Starý pán vyskočil a rozhodně povídá: „Pane, jsem strašně nervózní!”
„Co je mi do toho, že sou voni nervózní,” odseknul Žid.
„Povídám, že jsem strašně nervózní a neodejdete-li okamžitě s těmi dětmi pryč, způsobím vám velkou nepříjemnost!”
„Nepříjemnost? Cha! Cha! Mojí starý se narodily dvojčata, a mám za ní přijet do Prahy - sed sem si do vlaku do Brna, holka se mi pokadila, kluk sežral jízdenky, tak jakou mi voni můžou udělat nepříjemnost?!”