Idem domov autobusom. Autobus je preplnený, takže si nemám ako oraziť lístok. Chcem poprosiť ženu predo mnou, aby mi orazila. Ale ako ju najlepšie oslovím? Budem jej vykať alebo tykať. Na predposlednej zástavke nevystúpila, takže ide až na poslednú. Poriadne si ju obzerám. Má zo sebou fľašu vína, takže ide určite k nejakému mužovi. Tá fľaša vína nie je z tých najlacnejších,... takže to musí byť pekný muž. Na poslednej zástavke bývajú, ale len dvaja pekní muži, môj muž a môj milenec. K môjmu milencovi nemôže ísť, pretože tam idem ja. Takže ide k môjmu mužovi. Môj muž má ale dve milenky - Karin a Andreu. Karin je na dovolenke. Takže hovorím: „Andrea, môžeš mi prosím oraziť lístok?”
„Ahoj, jasné môžem, odkiaľ ma poznáš ?”
Muž a žena si koupili koberec. Jak hо tak nesli po ulici, muž zakopl a podařilo se mu prohodit koberec jednou výkladní skříní. Bylo to v obchodě se starožitnostmi. Lekli se a šli se dovnitř omluvit. Volali, ale v obchodě nikdo nebyl. Až tu si všimla žena malého muže s turbanem na hlavě, sedícího v tureckém sedu vedle převrácené staré vázy.
„Vy tu pracujete?” zeptala se hо.
„Ne, ale musím vám poděkovat, že jste mě vysvobodili z této staré vázy, ve které jsem byl zavřený celých 200 let.”
„Vy jste teda džin?”
„Ano, a splním vám dvě přání a jedno si nechám pro sebe.”
Po krátké poradě si muž přeje, aby při souloži dlouho vydržel a aby do konce života dostával třímilionovou rentu každý rok. Džin luskne prsty a praví: „Staň se!”
„No a teď bys mi mohl splnit přání Ty,” říká džin mužovi.
„Tak dobře, a co to má být?”
„Když už jsem 200 let neměl ženu, chtěl bych si trochu užít s tvou manželkou. Za to, že je z tebe takový dobrý a bohatý milenec...”
Manželé se poradí a nakonec souhlasí s džinovým přáním. Když si džin se ženou užil, ještě se jí zeptal, jestli jí může položit pár otázek. Žena souhlasí.
„Jak dlouho už jste vdaná?”
„Tři roky.”
„A kolik let je vašemu manželovi?”
„Třicet jedna.”
„A co myslíte? Jak dlouho ještě bude věřit pohádkám?”
