Vtipy o národech a menšinách
Mladý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi, a po několika minutách jízdy se hо zeptá: „Řeknou mi, prosím, kolik je hodin?”
Starší Žid mlčí a neodpovídá, tak si mladší pomyslí: „Zřejmě cizinec.”
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v jidiš. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí: „Blíží se konečná, budeme vystupovat.”
Starší Žid povídá: „Děkuji, pane průvodčí.”
Mladý se na něj rozhořčeně obrátí: „Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujou a s průvodčím ano?”
Starší Žid klidně odpoví: „Podívají, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybych vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, že mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznají sám - můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který nemá své vlastní hodinky?”
Kohn chodil celý život třikrát denně do synagogy, kdežto jeho sоusеd Roubíček tam ani nevkročil. Když bylo Kohnovi sedmdesát, oslovil Hospodina takto: „Bože, budiž blahosloveno tvé jméno! Což minul den, abych nevelebil tvou slávu, což byl skutek, o němž bych se s tebou neradil? Což byl kdy služebník tobě oddanější než já? A přece - jsem starý, chudý, nemohu spát... Zato Roubíček, neznaboh, budižkničemu, synagoze nedal ani korunu, tahá se s poběhlicemi... A jak se mu přitom daří! Hospodine, já tě nežádám, abys hо ztrestal, ale prosím tě, řekni mi, proč jsi tak nenaložil i se mnou?”
Synagoga se otřásla v základech a ozval se strašlivý hlas: „Protože mě každý den otravuješ!”