Vtipy o národech a menšinách
Američan a Rus si telefonují: „Haló, Ivane, právě říkali v televizi, že tam u vás jsou děsné mrazy? Prý přes mínus šedesát stupňů?”
„Ale, to je blbina, nevěř tomu, nanejvýš tak mínus dvacet!”
„Ne, ne, ale teď to říkali na CNN, přes mínus šedesát!”
„No tak, prosím tě, tak někde třeba mínus pětadvacet, ale to je opravdu výjimečně.”
„Ale já to teď právě vidím, ty záběry, ty omrzlé silnice, ty domy!”
„Jo takhle, Johne, ty myslíš venku? No tak to jo, to jo!”
Jde si Ábeles postěžovat Silbersteinovi: „No Silberstein, představěj si, co mně se stalo! Můj syn, můj jediný syn se dal v Praze na studiích pokřtít!”
„No, mně to budou povídat! Co myslej, ten můj némlich to samý!”
„Co budeme dělat?”
„No, jdou se mnou, zeptáme se rabína.”
„Rabíne, dej nám radu. Co máme dělat? Oba dva naši synové se dali pokřtít!”
„No, mně to budou povídat! Ten můj udělal přesně to samý! Ale víte co, zeptáme se Hospodina.”
„Hospodine, pomož nám. Co máme dělat? Naši jediní synové se dali pokřtít!”
A shůry zahřmí mocný hlas: „No a mně to budou povídat...”
Indiáni se přijdou za šamanem zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne: „Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.”
Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá: „Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.”
Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to blbý, a tak se jde zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima bude. A tam mu odpoví: „My nevíme, ale asi pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípají dříví.”