Z operačního sálu vyjde unavený doktor, na lavičce hо čeká zkroušený mladý muž.
„Pane, vaši ženu se nám podařilo stabilizovat. Bohužel, upadla do kómatu a v takových případech je prognóza i na několik desítek roků. Manželce budete muset třikrát denně podávat umělou výživu hadičkou, vždy po pár hodinách ji musíte otočit, aby nedocházelo k proleženinám, měnit jí savé vložky na malou potřebu, umývat ji po velké a při tom k ní něžně a laskavě mluvit, protože je celkem možné, že bude všechno vnímat a slyšet. Po dvaceti letech se může stát, že se na chvilku probere, otevře oči, pozná vás, usměje se a znovu upadne do kómatu na dalších dvacet let.”
Doktor chvíli pozoruje mladého muže, jak postupně bledne, zelená a jinak mění barvy. Potom hо kamarádsky poplácá po zádech a říká: „Nebojte se! To byl jen žert. Nepřežila to...”