Anekdoty a vtipy o společnosti a kultuře
Dementnímu klukovi je 18 let, a tak se rozhodne, že půjde na ples. Začnou hrát a on se odebere vyzvat k tanci osmnáctiletou slečnu. Povídá: „Smím profit?”
Ona se na něj podívá, změří si hо pohledem od vrchu dolů, zařve a omdlí. Kluk si říká: „Co je? Vo fo de? Fefák sem, ufefanej (učesanej) sem, no vo fo de?”
Hrajou další kousek a on jde pro třicetiletou paničku. Opakuje se to samé. Když se to stane i u čtyřicetileté, tak se odebere do foaé a dívá se na sebe do zrcadla a povídá: „No fakra, vo fo de? Fefák sem, ufefanej fem... a fakra, fulina mám venku.”
Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednou hо potkal jeden jeho známý a povídá: „Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
„Počkej chvilku,” řekl Sokrates, „než mi cokoliv řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí Zkouška tří sít.”
„Tří sít?”
„Ano, přesně tak,” pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
„Ne,” odpověděl. „Vlastně jsem to jen slyšel.”
„Dobře, takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto. Síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
„No, ne, Sokrate. Právě naopak.”
„Takže mi o něm chceš říct něco špatného. A nejsi si jist, jestli je to pravda. Ještě pořád můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Síto jménem Užitečnost. Je mi to, co mi chceš říct o mém příteli, užitečné?”
„Ne, Sokrate, moc ne.”
„Dobrá,” uzavřel Sokrates. „To, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré a dokonce ani užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Tato příhoda je také důvod, proč byl Sokrates velký filozof a všichni si hо vážili. A také to vysvětluje, proč Sokrates nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel spí se ženou.
Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti. Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami: „Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?”
„No jistě, co by na tom mělo být zlého?”
„No víte, paní baronko, ono to není zrovna apetitlich, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají.”
„Ach tak, ale co s tím?”
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné.”
Baronka slíbí toto nedopatření napravit. A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku: „Ale paní baronko, co to má být. Kde jsou ty kleštičky?”
„Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti.”