Anekdoty a vtipy o národech a cizincích
Britský džentlmen a francouzská dáma s pudlíkem na klíně sdílejí kupé ve vlaku s americkým vojákem. Voják vstane, aby otevřel okno a vrazí při tom do francouzské dámy. Začne se omlouvat, ale dáma hо ani nenechá domluvit a vyplísní hо za to, jak je nemotorný, neohrabaný a nevychovaný.
Pár minut všichni sedí v hrobovém tichu. Pak voják vstane, beze slova vezme dámě pudla a vyhodí hо z okna. Dáma je bez sebe vzteky a žádá britského džentlmena, aby se jí zastal.
„Jistě, madam,” odpoví Brit a obrátí se na vojáka: „Promiňte, pane, ale nemohu se zbavit dojmu, že jste vyhodil z okna nesprávnou čubku!”
Jeden japonský byznysmen byl na jakési konferenci na Filipínách. Jednou takhle jel taxíkem z hotelu na univerzitu. Takhle sedí vzadu a konverzuje s řidičem, když se kolem nich prožene Honda Civic CRX s hvízdajícími pneumatikami. Japonec povídá: „Mmmm, Honda! Japonský výrobek. Hodně silná, hodně rychlá!”
Když pak stojí na křižovatce, vidí z boční ulice vylétnout bílý sedan a Japonec zase: „Mmmm, Toyota! Japonský výrobek. Hodně dobrá, hodně rychlá!”
Taxikář se tak kouká do zpětného zrcátka a prohlíží si nadutého Japonce. Když zastavují před univerzitou a kolem nich se provalí obrovská luxusní limuzína, Japonec spustí: „Mmmm, Mitsubishi! Japonský výrobek. Hodně dobré, moooc rychlé!”
Taxík zastaví a řidič koukne na taxametr a praví: „Bude to sto padesát amerických dolarů, pane.”
„Cože? Sto padesát dolarů? Vždyť hotel odtud není ani pět kilometrů!”
„Ech, pane, tenhle taxameter, to je NEC. Japonský výrobek, hodně dobrý a moooc rychlý.”
Amerika vyslala tři tajné superagenty na špionáž do tehdejšího SSSR. Měli být vyškoleni tak, že budou k nerozeznání od místního obyvatelstva. Po určité době, kdy měli mít své úkoly splněny, nastupují přímo před prezidenta USA: „Tak co, hoši, co jste zjistili?”
„Nic,” odpovídají špioni. „Nedokázali jsme se vetřít do jejich společnosti. A přitom říkali, že mluvíme jako oni, tancujeme kozáčka jako oni, pijeme vodku jako oni, ale něco se jim stále nezdálo.”
Prezident se zlobí: „Já nevím, hoši, že s váma černejma jsou furt nějaké problémy!”
Dva Italové emigrovali do Spojených Států, i se svými manželkami. Oba si našli místo u stejné firmy. Giuseppe večel vysedával po hospodách, ale Giovanni chodil do večerní školy, učit se americké dějiny a zlepšovat angličtinu. Po první hodině přišel ráno do práce a povídá: „Giuseppe, víš, kdo to byl George Washington?”
„Ne, to nevím.”
„No, první prezident Spojených Států. Víš, když budu chodit do té večerní školy, naučím se americké dějiny a dostanu občanství.”
O pár dní později zase ráno v práci Giovanni povídá: „Giuseppe, víš, kdo to byl Abraham Lincoln?”
„Ne, nemám tušení.”
„To byl šestnáctý americký prezident a zastřelili hо v divadle.”
Jeden kolega už nedokáže snášet prezidentskou historii a řekne: „Hej, Giovanni, víš, kdo to je Antonio Lorenzo?”
„No, to nevím!”
„Chlápek, kterej každej večer šuká tvoji starou, když sedíš ve večerní škole!”